26 Naposledy upravil: Radegast (2019-04-17 20:46:52)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 25 - Bloudění v Boralusu

Wárek

   Po porážce Plamenné legie se mi konečně podařilo strávit několik bujarých večerů ve Stormwindské krčmě. Možná bych tam byl doteď, ale přisedl si ke mně nějaký pobuda a zeptal se mě, jestli už jsem slyšel o Azeritu. Já, že ne. Tak povídal a povídal, až jsem si řekl, že se tomu azeritu podívám “na zoubek”. Ale abych se zase nedostal do nějakých problémů, stanovil jsem si několik pravidel: Už nikdy si nebudu hrát na hrdinu, budu cestoval pouze jak se říká po vlastní ose, a rozhodně se vyhnu všem ženám (nebo aspoń všemu, co vzdáleně ženu připomíná). A vydal jsem se na cestu. Začalo to celkem slibně. Doletěl jsem až do Silithusu, abych to viděl na vlastní oči. Skutečnost předčila všechna má očekávání. Azerite je nesmírně mocná látka, krev titána, koncentrovaná energie, využitelná pro pohon strojů, vylepšování brnění a především k vytváření ultimátních zbraní. Padne-li Azerite do nesprávných rukou, může zničit i třeba celý svět. Po návratu do Stormwindu jsem zaznamenal několik nepříjemných informací. Horda  prý už má velké zásoby azerite a její armáda vypálila strom nočních elfů Telldrassil. Aliance se rozhodla ukončit toto řádění a zahájila útok na Lordaeron. Sám Anduin Wrynn mě požádal, abych se tohoto útoku také zúčastnil, když jsem ten šampion aliance. Nechtěl jsem o tom nejprve ani slyšet, ale přislíbil, že mi věnuje jeden azeritový krystal na vylepšení brnění. Tak jsem tam odcestoval také.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L251M.jpg
   Útok na Lordaeron byl zahájen, ale bohužel to nebylo vítězné tažení - ostatně jako vždy, když se někam vydám. Náš útok byl odražen tím, že protivník do bojové vřavy vypustil cisterny s tím zeleným jedem. Rázem jsme tam umírali všichni. Jak my z aliance, tak nemrtví, a jim podobná verbeš, z hordy. Jak už jsem prohlásil dříve, pečlivě jsem dodržoval svoje předsevzetí, do ničeho jsem moc nezasahoval a držel se spíše zpátky. Zelený sliz mě skoro nezasáhl. Už to vypadalo, že se budeme muset stáhnout, když v tom, kde se vzala, tu se vzala, přilétla loď - normální loď, co pluje po moři, si najednou připlula vzduchem. A navíc s vlnou, která spláchla veškerý zelený sliz. Nakonec ještě svými děly prorazila konečně hradby Lordaeronu a cesta dovnitř byla volná. Kapitánem té lodi byla Jaina Proudmoore. Abych dostál svých předsevzetí, ani jsem se na ní nepodíval a mazal do nitra Lordaeronu. Vedení hordy se zamklo uvnitř hradu a venku nechali samotného Varoka Saurfanga. Hned se s námi pustil do boje, ale i přes jeho obrovské zkušenosti, nestačil na naší přesilu, ve které jsem tak trochu hrál prim. Král nakonec rozhodl, že ho zajmeme a nikdo už nesměl útočit. Ušetřil tak jeho život, ale podle mého názoru nebyl moc rád. A pak šli dovnitř pro Sylvanas. Ale než jí stačili chytit, tak se proměnila ve smrtonošku a odlétla. A my byli v poslední chvíli teleportováni na tu Jaininu létající loď, protože v celém Lordaeronu vybuchly bomby s tím zeleným jedem a bohužel tato zóna se stala životu nebezpečná.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L252M.jpg
   Tento zážitek mi na pár dní stačil, abych se už do ničeho nepletl. Ale když mě opět sám král pozval na válečnou poradu ve Stormwinském hradu, zašel jsem se kouknout. Dozvěděl jsem se, že nedávno se hordě podařilo osvobodit z vězení Zandalarskou princeznu a jejího proroka. Jestli se horda spojí se Zandalari, tak alianci rozdrtí. Kdyby se však podařilo k alianci připojit Kul Tiras, síly by se přinejmenším vyrovnaly. Jaina se rozhodla tam odjet a požádat o spojenectví. Ale potřebovala někoho sebou. Já začal dělat nenápadného, doslova schoval hlavu mezi ramena, jako bych tam vůbec nebyl. A přesto si vybrala mě. Začal jsem zase tušit průšvih. Trochu mě uklidnilo, že její loď může vlastně létat, takže se určitě nepotopí. Nicméně mé obavy se naplnily krátce po připlutí do Boralusu. Normálně mě zavřeli do vězení a navíc mi sebrali všechny věci a peníze. Takhle blbě jsem snad ještě nedopadl. Ukázalo se, že Jaina umí udělat dojem akorát na Arthase nebo teď na Anduina, ale před svou matkou je to pořád ta holčička, co dostává za vyučenou. A prý se dopustila nějaké velezrady či co. To už jsem vůbec nepochopil, ale byl to zřejmě ten důvod, proč jsem se ocitl skoro nahý a v lochu. Samou sebelítostí jsem usnul. Probudil mě nový spoluvězeň, který se představil jako Flynn Fairwind. Pořád mlel o tom, že spolu utečeme. Abych ho konečně umlčel, poslechl jsem ho a napálil jsem mu jednu pěstí. Beztak už jsem neměl co ztratit. A on to tak chtěl. Ale asi nečekal, že mám takovou sílu. Začal řvát, jako pominutý, což přilákalo stráž, kterou jsme ve dvou přemohli. Pak už to jinak nešlo, museli jsme utéct. Naše věci jsme našli v truhle u dozorčího. Se zbraněmi už to pak byla hračka. Nakonec jsme skočili do kanalizační fujtajbl stoky a spolu s exkrementy ostatních vězňů proplavali až za zeď věznice. A tam na nás čekala loďka s krásnou Taeliou. Vůbec jí nevadilo, že oba smrdíme a hned se pustila do vysvětlování. Dozvěděl jsem se, že celý útěk byl připravený, že Flynn se úmyslně nechal zavřít, aby mě pomohl s útěkem a Taelia pak obstarala loďku a čekala u ústí kanalizace. Byl jsem zachráněn.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L253M.jpg
   Ale nebylo to bohužel zadarmo. Kul Tiras ohrožují piráti. Dobývají prý jeden ostrov za druhým a přibližují se k hlavnímu městu. Všichni mí zachránci se shodovali v tom, že piráty sem tajně pozvala Priscilla Ashvane, která tím chtěla donutit Jaininu matku, současnou vládkyni Kul Tirasu, k abdikaci. Uvolněného trůnu by se pak s radostí zhostila Priscila. Všichni to věděli, ale neměli to jak dokázat. Důkazy jsem měl opatřit já. K ruce jsem dostal své zachránce Taeliu a Flynna. S Taeliou to bylo v pohodě. Snad jen jednu poznámku. Její příjmení Fordragon, mi napovědělo, že její otec Bolvar pravděpodobně pořád sedí na ledovém trůnu v Nothrendu a je to v podstatě nový Lich King. Ale co je potom Taelia? Lich Princess? Nicméně ona tohle neví. Dostala pouze informaci, že její otec zahynul při dobývání ledové citadely a já jsem jí také nic neprozradil. Zato s Flynnem byly furt nějaké potíže. Tedy, no prostě byl permanentně opilý. Občas to vypadalo, že nepomáhá on mě, ale já jemu, a to, udržet rovnou chůzi. V jednu chvíli jsme chodili pořád dokola, kolem takové hory, protože Flynn si nemohl vzpomenout, kam jsme to chtěli jít. Vzpomněl si, kam jsme to šli až napotřetí. Nakonec jsme mezi piráty skutečně pronikli v přestrojení, odhalili, že mají azeritové bomby, a že se chystají k útoku na Boralus. S těmito důkazy jsme pak vpadli do Boralusu právě ve chvíli, kdy Katherine Proudmoore chtěla oznámit tu abdikaci. Usvědčili jsme Priscillu, ona se rozhodla uprchnout a bohužel se jí to podařilo.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L254M.jpg
   Nakonec se mi toto dobrodružství docela líbilo, ale mám několik výhrad. Podle mě by bylo logické, aby v momentu útěku Priscilly skončila základní storyline v této zemi. Ale pro ukončení storyline jsem pak ještě musel navštívit 15. jezdecký  a lovecký festival s útrpným skákáním na koni, přes překážky, a sestřelováním papírových vzducholodí. A pak ještě likvidací jakési chobotnice, což klidně mohly být vedlejší, nepovinné questy. A Boralus - je nádherný romantický autentický, ale já tam pořád bloudil. Nebyl jsem schopen se naučit, jak se dostat od lítáka, do kanceláře apod. Myslím, že hlavní příčinou bylo, že se jednotlivé objekty nacházely v různých úrovních, a nebylo úplně triviální, najít intuitivně spojovací schodiště.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L255M.jpg

27 Naposledy upravil: Radegast (2019-04-25 21:45:46)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 26 - Nazmir plný bahna, potu a krve

Craftek

   Odcestoval jsem do Nazmiru. Musím tedy konstatovat, že Nazmir je kompletně odlišný od pohodového Zulzadaru. Atmosféra je zde přímo horrorová. Bažinami se prohánějí obrovští nemrtví devilsauři a ze zvuků, co se tu ozývají by si nejedna slabší povaha nadělala do kalhot. Dříve zde bylo hlavní město trollů, ale po Cataclysmu došlo k zatopení části země a zbytek se stal neobyvatelnou bažinou. Osvícení trollové se přestěhovali na jih, do Zulzadaru, a ti, co zde zůstali, se postupně proměnili ve vraždící monstra, kterým se říkalo krevní trollové. Celé Zandalari totiž skrývá ještě jedno tajemství. Je zde uvězněn starý bůh. Tedy nejedná se o starého boha v původním smyslu. Tento byl vytvořen mnohem později a neúmyslně. Titáni hledali způsob, jak staré bohy zlikvidovat, a tak vyrobili něco jako starého boha, ale mnohem slabší. Stvoření nazvali G'huun. Potřebovali vyzkoumat, jak hluboké a zabezpečené vězení, bude třeba pro originální staré bohy. Posléze zjistili, že tohle, Zandalarské, je zcela nevyhovující, ale už to tak nechali. Vězení uzavřeli třemi pečetěmi. Do dnešní doby se však zachovala pouze jedna z nich, přímo na královském paláci v Zulzadaru. Zbylé dvě pečetě už byly prolomeny.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L261M.jpg
   Výprava do Nazmiru měla za cíl především zastavit expanzi krevních trollů, kteří pod vlivem G'huuna, útočili jižním směrem, na hlavní město. Princezna Talanji však zjistila mnohem vážnější věci. Zdejší loa se přiklánějí na stranu G'huuna. Abychom mohli krevní trolly porazit, musíme je získat zpět. Bohužel, želví loa Torga, už to měl za sebou. Našli jsme jen jeho mrtvolu. A netopýří loa Hir'eek? škoda mluvit. Citoval G'huuna téměř za každou větou. Tady jsme také skončili. Žabí loa Krag'wa se s námi vůbec nechtěl bavit, prý je hrozně oslabený. Ale poté, co jsme mu donesli nějaká ta povzbuzovadla se rychle zotavil a radostně pobíjel krevní trolly po desítkách. A nakonec Bwonsamdi, loa smrti. Navštívili jsme jeho Necropolis. Zde byla atmosféra, zejména co se týká zvuků, snad asi nejsilnější. Celou lokaci jsem vyčistil a dokonce sám zabil jednu elitku a tak jsme nakonec získali i toto loa.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L262M.jpg
   Jak už jsem poznamenal, některé stavby zde byly dílem titánů. Ti sem také umístili své strážce, aby dohlíželi na nedotknutelnost pečetě. Ta však byla před časem porušena a také strážci se tu různě váleli v bahně. Musel jsem dát alespoň jednoho z nich do pořádku a s jeho pomocí jsme pak dobyli pyramidu Nazwatha, která sloužila jako pečeť G'huunova vězení. Také mě zde pobavila jedna malá příhoda. Tedy vlastně quest. Měl jsem zabít čtyři elitní příšery, nazývané Vilescale Behemoth. Když jsem po delším boji zabil první, tak jsem si musel chvíli odpočinout, doléčit se, počkat až se mi obnoví všechny schopnosti. Takto jsem zabil druhého a třetího a pak jsem si všiml, že mám použít Tickers Rocket Launcher, abych jí dostatečně zeslabil a pak šla na dvě rány. Já to vůbec nečetl a tak jsem si aspoň na chvíli pořádně zabojoval a vzpomněl si na staré dobré časy, kdy každý boj byl výzvou a když byli útočníci dva, tak to byla skoro jistá smrt.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L263M.jpg
   Nyní jsme již měli všechno potřebné, abychom mohli zaútočit na centrální palác Heart of darkness. Zde se nám do cesty postavila Grand Ma'da Ateena, něco jako šéfka nebo matka krevních trollů. Boj s ní byl celkem zajímavý, delší než obvykle, a musel jsem si dávat pozor, aby mě některé kouzlo neshodilo dolů. Nakonec i Ateena padla. Tím v podstatě skončilo celé Nazmirské dobrodružství, ale otevřela se cesta do dungeonu Underrot. Sehnal jsem partu a vpadli jsme tam rychlostí blesku. Celý dungeon jsme proběhli takřka bez zastavení. Dobře, u bossů jsme chvíli stáli, ale celkově to bylo jasné, přímočaré a jednoduché. Jak už to bývá, když se chytne dobrá parta, tak vlastně ani nezáleží na obtížnosti dungeonu a vše probíhá hladce. U těchto normal-dungeonů je to občas složitější, protože stejně jako já, tam zpravidla jsou hráči poprvé nebo nanejvýš podruhé. Pak už mají maximální level a dají si úroveň heroic nebo mythic. Ale zřejmě také obtížnost normal-dungeonů odpovídá tomu, aby se to dalo zvládnout, aniž kdo tuší, co se stane v příští vteřině.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L264M.jpg
   Napadlo mě, že bych mohl také zkusit něco z alchemy. Poctivě sbírám každou kytičku, ale na trenéra nebo na nějaké speciální úkoly pro alchymisty jsem doposud nenarazil. Možná jsem špatně koukal. Určitě je tam spousta různých změn a vylepšení, tak doufám, že se o tom časem přesvědčím. Zjistil jsem, že někteří trenéři apod. nejsou přímo v královském  paláci, ale jsou dole v přístavu. Ještě mě čeká Vol'dun, ale už teď si troufám říct, že Nazmir bude mojí preferovanou lokalitou. Celé dobrodružství proběhlo tak nějak v jediném hezkém celku, jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazovaly a ani jednou jsem neměl pocit, že nevím, co mám dělat. Takže za Nazmir určitě palec nahoru.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L265M.jpg

28 Naposledy upravil: Radegast (2019-05-02 23:15:34)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 27 - Hledáme ztracenou flotilu

Wárek

   Na mapě jsem si tentokrát vybral Stromsong Valley, abych více prozkoumal celý Kul Tiras, ale hodnou chvíli jsem se opět nehnul z města. Úvodní část této série totiž začíná v Boralusu. Spolu s Taeliou jsem se vypravil do čtvrti Stormsong Monastery. Ale začněme od začátku. Obyvatelé Kul Tirasu jsou známí především tím, že disponují legendární flotilou Kul Tiran. Proto je také aliance požádala o pomoc. Nyní se však ukázalo, že tato legendární flotila zmizela. A údajně v tom má prsty Lord Stormsong, který sídlí ve svém paláci na severu Kul Tirasu. Ovšem v Boralusu je také klášter Stormsong Monastery, kde bychom měli začít pátrání po ztracené flotile. Je zajímavé, že příslušníci kláštera nemají rádi, když k nim návštěvníci připutují jinak než lodí, proto tam nevede žádný most. A o lítání ani nemluvě. takže jsme si s Taeliou opatřili odznaky zdejších studentů a pěkně pokorně připluli loďkou. Ovšem ani poté se na nás bratři a sestry netvářili příliš přívětivě. O flotile nikdo nechtěl mluvit. A dokonce nás vlákali do pasti v jednom sklepě, kde nás chtěli asi zamordovat. Ale záhy pochopili, s kým mají tu čest, když jsme jejich útoky hravě odrazili. A jeden bratr nám pak konečně řekl, že máme vyhledat bratra Pike ve vesnici Brennadam, který prý ví více.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L271M.jpg
   Vesnice Brennadam však byla zablokována vojáky. Nechtěli nás pustit dál, ale nakonec pustili. Vytáhl jsem totiž zbraň nejtěžšího kalibru - peníze, tedy goldy. Jako dělali, že ne, ale každý si vzal a my mohli dál. Nedaleko vesnice jsme nalezli Bratra Pike. Postupně jsme zjistili, že celá oblast je obsazena tajemnými stvořeními, které se nazývají k'thir. Takové divné zrůdy, z obličeje jim vychází chapadla jako nějaké chobotnici. Prý jsou to služebníci královny Azshary. Provádějí tajemné rituály, kterými ovládají mysl okolních lidí a ti se brzy začínají také měnit na k'thir. Boj s nimi byl složitější, ale ne zas tak moc. Postupně jsme zjistili, že Lord Stormsong už je také k'thir a ve svatyni před svým palácem právě prováděl obdobný rituál, který ale měl za cíl přeměnit celou ztracenou flotilu Kul Tiran pod nadvládu královny Azshary. Tento rituál se nám podařilo přerušit. Vzápětí jsme se vrhli na pronásledování Lorda Stormsonga do jeho paláce.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L272M.jpg
   Je zajímavé, že tentokrát bylo hledání party mnohem obtížnější a časově náročnější. Ale nakonec se našel i healer i tank. Sice pak došlo k tomu, že jeden DPS, ač přihlášený, nepotrvdil, takže se hledalo znovu, ale to už netrvalo tak dlouho. Vůbec nechápu, jak to funguje. Nejdříve se na ikoně LFG zobrazuje, že průměrná čekací doba je 3 minuty. Po pěti minutách čekání tento údaj zmizí, aby se v desáté minutě objevilo, že průměrná čekací doba je 5 minut. V patnácté minutě čekání se průměrný údaj aktualizuje na 9 minut. Asi ve dvacáté minutě se teprve utvořila parta. Náš tank, patřil do skupiny “běhacích” tanků. to znamená, že za běhu k sobě připoutával nepřátele a my DPS pak ty nepřátele za běhu dobíjeli. Já jsem byl celkem v pohodě, ale ti ostatní dva vůbec nestíhali, protože většinu kouzel a schopností nemohli dělat za pohybu. Takže se zastavili, a než něco vykouzlili, byli všichni pryč. Občas se taky stalo, že se nějaký nepřítel “utrhl” a to se pak musel tank rychle vrátit, takže se celkově nepostupovalo o moc rychleji. Ale na druhou stranu je třeba říct, že ani jednou nedošlo k nějaké vážné události a zdárně jsme dungeon dokončili.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L273M.jpg 
   Následně jsem se vrátil do vesnice Brennadam a začal plnit další úkoly, poblíž mostu, přes údolí. Zde došlo k nenadálé události. Přilétly horďácké stroje a celou oblast začaly bombardovat. A najednou tu bylo spousta orků a goblinů. Ale s těmi jsem si lehce poradil. Tedy dával jsem pozor, jestli se mezi nimi neobjeví taky Craftek, ale žádný pandaren tam nebyl. Bitva skončila a já přemýšlel, co dál. Žádný úkol se mi neotevřel (možná jsem něco někde minul). Na mapě jsem tedy našel nejbližší žlutý vykřičník a vyrazil k němu. Jednalo se o klasický příběh, kdy místním farmářům ničila úrodu škodná, ve formě Briarback quilboar. Vesnice těchto prasolidí (kteří se nacházejí především na Kalimdoru) tvořila v podstatě takové skalní město, kde byly jednotlivé vchody do jeskyní v několika patrech nad sebou. Takže největší problém zde nebyl porazit nepřítele, ale nejprve najít nepřítele, resp. najít cestu, jak se do té které jeskyně dostat. Nakonec to všechno klaplo a tuto kapitolu jsem také dokončil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L274M.jpg
   Podle údajů z mapy mi do splnění Stormsong Valley chyběly ještě dvě kapitoly, ale už se mi nechtělo zase hledat, kdo mi kde zadá jaký quest a rozhodl jsem se pro návrat do hlavního města. Po návratu do Boralusu jsem se nechal naverbovat na výpravu na Zandalar. Už jsem tam jednou byl, v předchozí kapitole, ale ani jsem to nezmínil, protože vše proběhlo tak nějak hladce. Ve druhé výpravě jsme přistáli v Nazmiru a vypravili se do vesnice krevních trollů. Tady se mi to trochu vymklo z rukou, když se jich na mě vrhla celá skupina a podařilo se mi poprvé umřít. Kupodivu zde nebyl normální spirit-healer, ale loa smrti Bwonsamdi. A hned si ze mě začal utahovat s posměšky: “Chm, chm, nečekal jsem, že tě tu uvidím tak brzy”. Radši už jsem si už pak dával pozor a úkoly dokončil bez toho, aniž bych umřel. Další “vtipné” poznámky bych asi nerozdejchal. I když vlastně naopak. Byl jsem zvědavý, co by mi řekl příště. Takže, hned jak budu moct, se zase na Zandalaru podívám. Na Kul Tirasu mě čeká ještě poslední země Drustvar. Snad překvapí. Doposud shledávám souostroví Kul Tiras poněkud nezáživným, snad kromě Boralusu, který má jedinečnou atmosféru, když pominu, že tam pořád bloudím.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L275M.jpg

29 Naposledy upravil: Radegast (2019-05-12 20:37:17)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 28 - Vol'dun - lišky, hadi a písek

Craftek

   Dostal jsem za úkol prozkoumat poslední Zandaraskou zemi, Vol'dun. V této pouštní zemi se dějí podivné věci. Zajedno tu podezřele často mizí vojáci v poušti a zadruhé, zdejší šéf, General Jakra'zet, je až příliš nakloněn proradnému Zulovi, a z duše nenávidí hordu. Měl jsem se opatrně poptat u stráží, zda neví něco blíž. Po několika marných pokusech jsem skutečně narazil na trollku, která o Vol'dunu věděla něco víc. Jmenovala se Kaja. Řekla mi, že jejich jednotka byla převelena do Vol'dunu poté, co téměř usvědčila Zula a Jakra'zeta ze spiknutí proti králi Rastakhanovi. No, převelena - prostě byly (byla to zřejmě nějaká ženská jednotka) vyhnány do pouště a krátce po jejich odchodu bylo za nimi posláno vražedné komando. Když to zjistily, rozprchly se na všechny strany. Naštěstí se následně zase sešly, kromě jejich generálky Rakery. O té nikdo nic nevěděl a já jsem souhlasil, že jim pomůžu hledat.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L281M.jpg
   Krátce po příletu do Vol'dunu (použili jsme jejich oblíbené létající pterodaktyly) jsme však byli sestřeleni prý samotným generálem Jakra'zetem. Po probuzení jsme zjistili, že jsme zavření v klecích. Ne však na dlouho. Zachránily nás vulpery - zdejší pouštní lišky. Jejich šéfka Nisha nás pak odvedla do jejich tábora ve skalách. Postupně jsme se dozvěděli spoustu nových informací a také to, kde bychom měli hledat Rakeru. Prý bude nejspíš v chrámu loa Akunda. Tento loa ovládá bouře a nové začátky. Funguje to tak, že stoupenec tohoto loa přijde do chrámu, kde mu jsou pomocí bouřkových výbojů odňaty bolestivé nebo smutné vzpomínky. Dotyčný jedinec pak začne v podstatě nový život, jen s hezkými a šťastnými vzpomínkami. Našli jsme tedy svatyni Akunda, vstoupili do ní (museli jsme přijmout jméno Akunda, protože jinak to nešlo) a skutečně jsme tu nalezli Rakeru. Ale vůbec s námi nekomunikovala. Všichni, včetně loa, zde byli jaksi otráveni, což se projevovalo tak, že jim nezmizely jen bolestné vzpomínky, ale kompletně všechny vzpomínky. Nakonec se mi to podařilo všechno dát do pořádku a navrátit všem jejich vzpomínky a Rakera se konečně probrala a pověděla nám o svém osudu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L282M.jpg
   Dozvěděli jsme se, že general Jakra'zet hledá ve Vol'dunu jakousi mocnou zbraň, se kterou chce dobýt Zandalar a možná celý svět. Měli bychom navštívit Svatyni oddaných, na západě země. Svatyně slouží jako domov hadího loa Sethraliss. Jeho stoupenci - takoví humanoidní hadi - chrání Atul'Aman, který funguje jako vězení pro Mythraxe. To by mohla být ta tajemná a mocná zbraň. Ale ujistili nás, že Mythrax je dobře zabezpečen, prostřednictvím tří kamenů. Raději jsem však ty kameny shromáždil, protože jsme zjistili, že část těchto hadích humanoidů se oddělila od Sethralisse a začali si říkat Bezbožní (Feithless). Jejich cílem už však nebyla ochrana Atul'Amanu, ale naopak jeho dobytí. Jejich šéf Korthek se spojil s generálem Jakra'zetem, a usilovali společně o dobytí Atul'Amanu a následně o probuzení toho Mythraxe. Vydali jsme se Kortthekovi po stopě a nakonec ho dostihli a spočítali mu to. Jednou jsem při tom dokonce umřel, protože to bylo dost náročné, ale vítězně jsme se vrátili do Svatyně oddaných.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L283M.jpg
   Zde jsme však nalezli jen zkázu. General Jakra'zet v podstatě obětoval svého spojence Kortheka. Využil totiž naší nepřítomnosti, napadl svatyni a zmocnil se všech klíčových kamenů. Ihned jsme se vydali do Atul'Amanu, abychom generála zastavili. Dokonce se nám ho podařilo zadržet a skoro zabít. Ale v poslední chvíli se vysmekl a skočil do obrovské jámy, na jejímž okraji boj probíhal, a touto svou obětí splnil poslední podmínku, aby se mohl Mythrax zhmotnit. Což se také vzápětí stalo a my prchali z Atul'Amanu, dokud si nás ještě nevšiml. Musíme co nejdříve varovat krále Rastakhana, protože Mythrax se zcela jistě pokusí dobýt Dazar'alor a porušit poslední platnou pečeť, držící G'huuna pod zámkem.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L284M.jpg
   Ještě před opuštěním Vol'dunu jsem dodělal pár postranních úkolů. Asi nejzajímavější byla série v bývalém přístavu Zem'lan. Při hledání vulpery Meeki jsem narazil na nemrtvého piráta jménem First Mate Jamboya, který byl přibit na sloupu. Osvobodil jsem ho ze zajetí hřebíků a on mi postupně prozradil, co se tady stalo. Dříve byl součástí pirátské skupiny, kterou vedl Zem'lan. Měli se relativně dobře. Sice okrádali království, ale zase ovládali černý trh. Pak ovšem přišel útok oněh Bezbožních Sethraků a bitva se zdála prohranou. Zem'lan však na sebe a své podřízené použil jakousi tajnou kletbu (svitky a další potřeby našel v jednom kontrabandu), která způsobila, že se všichni stali nemrtvými. A to tak, že permanentně nemrtvými. Je to zřejmá narážka na film Piráti z Karibiku. Takhle prostě nemohli umřít a tím se sice ubránili nájezdům Sethraků, ale časem je to začalo otravovat. Tak se vzbouřili. A proto je dal Zem'lan přibít na ty sloupy, když ani on je nemohl zabít. Ale já jsem přišel na způsob jak je toho prokletí zbavit. Stačilo zničit ty svitky. Mohli pak v klidu umřít. A první, na kom jsem to vyzkoušel byl sám jejich velitel Zem'lan.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L285M.jpg
   A pozor! Teď to přišlo. Po jeho zabití, symbolicky na bájném ostrůvku, který je celý pokryt zlatem jsem dosáhl kýženého levelu 120. Jsem v cíli. Jsem bohatý. Nicméně bitva o Azeroth ještě zdaleka dobojována není. Uvidím, jak se do ní ještě zapojím.

30 Naposledy upravil: Radegast (2019-05-22 21:50:07)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 29 - Wárek skončil v Drustvaru

Wárek

   Život někdy přinese kotrmelce, o kterých se nám ani nesnilo. No posuďte sami. Do Stormsong Valley jsem minule cestoval také proto, že na ostrov Konec osudu prý údajně vysadili Jainu. Pak jsem se ale dozvěděl, že tam už Jaina není, protože jí unesl Gorak Tul do Drustvaru. Ale tam že jí také nenajdu. Jaina se prý totiž nachází v jiné dimenzi, která se nazývá Thros. Do této dimenze se dá vstoupit otvorem ve stromě Gol Inath ve Drusvaru a také skrz mořskou pěnu na jižním pobřeží ostrova Konec osudu. Případně lze do Throsu vstoupit pomocí speciálního magického rituálu. No jestli je tím magický rituálem meditace, tak to jsme doma. Zatím jsem poznal jedinou takovou jinou dimenzi a té se říkalo Smaragdová noční můra. Jestli je tohle něco podobného, tak rovnou říkám, že do toho nejdu. Ale přesto jsem nakonec vyrazil do Drustvaru. Místo po Jaině jsem však pátral, proč se přerušila komunikace s tamní  rodinou Waycrest. Vyrazil jsem v podstatě naslepo z místa, kam mě převozník převezl. V první vesnici Fallhaven jsem sice nalezl nějaké obyvatele, ale všichni stáli bez hnutí a nekomunikovali. Postupným pátráním jsem zjistil, že zdejší čarodějnice Helena Gentie seslala na celou vesnici jakousi kletbu. Když jsem se s Helenou  vypořádal po svém, všichni ve vesnici rázem procitli a děkovali mi za záchranu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L291M.jpg
   Starosta mi také prozradil, že se dozvěděl, že Lucille Waycrest čelí obžalobě z čarodějnictví a pokud si nepospíším, tak ji určitě brzy oběsí. Rychle jsem vyrazil a skutečně našel šibenici, kde se právě chystali Lucillu oběsit, za vydatného řevu přítomných vesničanů. Už na první pohled mi bylo jasné, že to není žádná čarodějnice. Taková krásná holka. Ale soudce se nedal přemluvit a trval na započetí popravy. Vesničani mi hned ochotně vysvětlili, z čeho že je Lucilla obžalovaná a jak se taková čarodějnice pozná. Řekli mi, že prý čarodějnice nikdy nepláčou, čarodějnice nejdou zapálit, proto se musí pověsit, čarodějnice nemohou zvracet, protože mají břicho plné zlých duchů, čarodějnice neštípou komáři, protože mají tak odpornou krev. Hele já vím, že to teď bude působit trochu krutě, ale jestli jsem jí chtěl zachránit, neměl jsem na vybranou. Nachytal jsem nedaleko u řeky ty komáry a vypustil je na Lucillu. Chudinka tak křičela a brečela, jak jí to štípalo. A poté, co jsem jí dal vypít jakousi mňamku, tak se i pozvracela. Tak tak, že jsem stačil uhnout. Tohle divadlo sice přesvědčilo dav, ale soudce pořád trval na svém, že je Lucille vinná za to, co čarodějnice způsobily ve vedlejší vesnici Fletcher's Hollow. Musel jsem jít do té vesnice, zjistit, zabít a nechat si potvrdit, že problémy v této vesnici způsobily tři sestry, které se staly čarodějnicemi a Lucilla s tím nemá nic společného. S tímto potvrzením jsem se vrátil k soudci a ten konečně Lucillu propustil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L292M.jpg
   Opustím teď vyprávění o tom, co všechno jsem s Lucillou dělal a zažil a pokusím se osvětlit, o co tady v Drustvaru a vlastně na celém Kul Tirasu jde. Drustové byli původní obyvatelé Kul Tirasu. Jejich přímými předky byli také Vrykulové, stejně jako u lidí, ale nedošlo u nich k tak markantnímu osvícení, jako u lidí, takže zůstali v podstatě primitivní rasou. Když na Kul Tiras přišli lidé, především z Gilneasu, pořádali na ně Drustové kruté a krvavé nájezdy. Ale lidé to nevzdali. Bojovali a časem získali převahu, až nakonec Drusty porazili úplně. Vítězství lidem zajistil Arom Waycrest, který porazil drustského krále Gorak Tula. Ale Gorak Tul nezemřel úplně. Jeho duše se dostala do Throsu. Ony se tam vlastně dostaly téměř všechny duše drustkých válečníků a od té doby čekají na své oživení, aby se mohli lidem pomstít, za to, že jim sebrali jejich zemi. A příležitost se našla právě nedávno.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L293M.jpg
   Rod Waycrestů si po slavném vítězství jejich předka vydobyl dominantní postavení, zejména v Drustvaru. Ovšem stalo se něco nepříjemného. Arthur Waycrest onemocněl a předčasně zemřel. Jeho žena Meredith se s jeho nenadálým odchodem nedokázala vyrovnat. Ve svém zármutku požádala všechny temné síly, aby se jí zase manžel vrátil, že za to udělá cokoliv. Toho právě využil Gorak Tul a slíbil jí pomoc. Ovšem ne zadarmo. Měla vytvořit jakousi guildu čarodějnic, do které budou vstupovat lidské ženy a výměnou za nesmrtelnost, budou praktikovat temné rituály, které ve finále umožní návral Gorak Tula a jeho Drustů na tento svět. Na Drustvaru se tímto změnilo úplně všechno. Lucilla se řádění své matky vyhnula. Ještě předtím se totiž seznámila s chudým mužem a chtěla se stát jeho ženou. Matka to ale nedovolila a muže nechala zabít. Lucilla poté utekla z domova, různě se skrývala a připletla se do událostí ve vesnici Fletcher's Hollow, odkud jsem jí zachránil před oprátkou.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L294M.jpg
   Co říci závěrem? V Drusvaru jsem s Lucillou zažil spoustu dobrodružství. Založili jsme Řád uhlíků (Order of Embers). Našli jsme způsob, jak s čarodějnickou “nákazou” bojovat. Přerušili jsme spojení Gorak Tula s vnějším světem, které praktikoval přes strom Gol Inath. Lucilla byla tak hodná, že mě dokonce “seznámila” se svým mrtvým-nemrtvým otcem a také se svou poněkud ukřičenou matkou. Jejich dům je opravdu nádherný a rozlehlý. Trvalo nám snad celé věky, než jsme ho úplně vyčistili od těch čarodějnických svinstev. Ve sklepení se nám pak zjevil sám Gorak Tul, kterého jsme, jak jinak, také porazili. Rozhodli jsme se, že od teď bude Waycrest manor náš společný domov. Lucilla bude moje žena a já její muž. Vzhledem k tomu, že já nejsem šlechtického původu, přijal jsem jméno jejího rodu - Wárek Waycrest Krkoun. A málem bych zapomněl. Při tom nekonečném “očišťování” domu jsem získal konečně vytoužený level 120, takže už jsem v podstatě také šlechtic.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun8/L295M.jpg