1

Téma: Krkounův deník - druhá generace

Úvod   

   V minulé sérii jsme sledovali postavu Krkouna, který prošel téměř všechny země v původní "vanilla" verzi hry World of Warcraft a získal tehdejší maximální level 60. Nyní budeme sledovat příhody jeho dětí a tentokrát se bude jejich cesta odehrávat přímo na oficiální, aktuální, verzi této hry. Čas tedy postoupil o velký kus dopředu, některé země se změnily k nepoznání a mnoho jich také přibylo. Krkouna jsme opustili na úpatí hory Blackrock Mountain. Co se tedy s ním dělo dál? Kam směřovaly jeho kroky?

   No, upřímně řečeno, z počátku vlastně vůbec nevěděl, co má dělat. Vrátil se do ThunderBluffu a chvíli se poflakoval mezi stany, než si ho všimla stráž. Ta ho upozornila, že pokud nemá zadaný žádný úkol, nechce nic kupovat na aukci, ani navštívit některého z trenérů, neměl by tu být. Naštvaně a trochu smutně opustil ThunderBluff a odletěl do Ratchetu. Tady bylo každému jedno, jestli se tu poflakuje nebo ne. Bylo mu jasné, že už nemá sílu na to, stát se elitním bojovníkem, získat skvělou výzbroj a výstroj a pomáhat ostatním očistit tento svět od všeho zla. Přes den pozoroval připlouvající a odplouvající lodě a večer se opíjel v místní krčmě.

   Možná by to tak už zůstalo, kdyby jednoho dne nepřijela do Ratchetu jakási exotická loď, kterou tu doposud nikdo neviděl. Vyskákali z ní takoví sice obtloustlí, ale překvapivě  mrštní chlapíci a začali vykládat své zboží. Nedaleko přístavního mola postavili několik stánků a začali prodávat zvláštní ovoce a zeleninu. Prý je to vše poctivě vypěstované u nich, v jižních zemích. Byla mezi nimi i dívka Lia, která prodávala a vysvětlovala každému, jak který kus ovoce jíst, jak se upravuje, vaří, skladuje atd. Zpráva o novém zboží se rychle rozkřikla a nakoupit nebo ochutnat přišli obchodníci z Orgrimmaru i z ThunderBluffu. Za několik dní prodali všechno a chystali se k návratu. Krkoun se mezitím s Liou velmi sblížil a tak mu navrhla, aby s ní odcestoval do Pandarie. Chvíli váhal, zda má tuto nabídku přijmout, ale když ho ujistila, že i jeho nerozlučný přítel, prase Rypák, bude mít v Pandarii sladký život, rozhodl se opustit navždy Kalimdor.

   Lielina rodina měla velkou farmu v zemi zvané Valley of The Four Winds. Její rodiče se zpočátku dívali na Krkouna poněkud s despektem, protože si představovali, že její muž bude pandaren, ale když viděli, jak dokáže, jako tauren, vzít za práci, tak ho nakonec přijali. Aby tolik neděsil a neprovokoval, nechal si odstranit i své rohy. Když si pak nasadil klobouk, aby mu nebylo vidět do tváře, vypadal skoro jako normální pandaren. A byla svatba. A záhy po svatbě se jim narodila dvojčátka, kluci. Prvnímu dali jméno Wárek a druhému Craftek.

   Kluci rostli jako z vody a za pár let z nich byli mladí muži. A jak už to bývá, neustále se mezi sebou pošťuchovali a hádali a pro jejich rodiče bylo stále obtížnější je spravedlivě rozsoudit nebo prostě jen uhlídat, aby si něco neudělali. Jednoho dne došla Krkounovi trpělivost a rozhodl se je poslat na výcvik na Wandering Isle. Kluci byli nejprve smutní, že musí opustit pohodlí domova, ale nakonec souhlasili. Došlo jim totiž, že budou daleko od rodičů a tím pádem si budou moci dělat, co budou chtít a nikdo je nebude hubovat a nutit do práce na farmě. Tak se nakonec rozhodli farmu i rodiče opustit a vydat se vlastní cestou.

2 Naposledy upravil: Radegast (2018-06-16 21:41:01)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 1 - Konečně napsali!

   Pandarenští bratři Wárek a Craftek odcestovali na ostrov The Wandering Isle, aby zde, pod odborným vedením, složili zkoušku z dospělosti. Po několika dnech napsali rodičům tyto dopisy:
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/warek1M.jpg

Wárek napsal:
   Ahoj mami,
   přijeli jsme v pořádku. V naší skupině je nás celkem pět a já jsem nejlepší. Ještě pak Jojo Ironbrow a Aysa Cloudsinger jsou dobří. Craftek s tím Ji Firepaw jsou asi nejslabší. Vždycky zůstanou někde vzadu. Hned první den jsme dostali opravdickou zbraň. Vybral jsem si samozřejmě obouruční meč. Všechny trenéry jsem porazil. Padli na jednu, maximálně na dvě, rány. A taky ty otravné opice Hozen padaly zralé hrušky. Jako první jsem pak vyběhl schody do Chrámu pěti svítání a Master Shang Xi mě pochválil. A prozradil mi, že to jak se vždycky rozběhnu a vrazím do protivníka, se jmenuje Charge, a je to základní válečnická schopnost.

   Další den jsme dělali nějaké nedůležité věci s rovnováhou a pak museli zdejším pomáhat hlídat pole proti žravým králíkům. To mě moc nebavilo. Práce na farmě jsem si užil doma dost. Za zmínku snad stojí jen to, že se Craftek ztratil a museli ho hledat :-).
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/zelvaM.jpg
   Třetí den jsme se konečně vrátili k bojovému výcviku. Já i Jojo Ironbrow jsme excelovali při dobývání další vesnice a pak jsme se všichni shromáždili a letěli balonem na obhlídku ostrova. Najednou se z vody vynořila obrovská hlava a my jsme zjistili, že celý ostrov vybudovali na želvím krunýři. Takže kdybych zapíchl meč dostatečně hluboko, začne téct krev! A prý má zaraženou třísku. Ale nebyla to žádná tříska. Byla to jedna z létajících lodí, které používá Aliance.

   Podle toho, jak byla loď do želvy zapíchnutá jsme usoudili, že musela naletět plnou rychlostí. To je tedy dost záhada, protože Aysa říkala, že Aliance by tohle nikdy neudělala. Loď musel někdo unést a naschvál vrazit do želvy.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/svitaniM.jpg

Craftek
   Ahoj tati,
   cesta dopadla dobře. Jsme ve skupině s dalšími třemi kamarády. Nejvíc si rozumím s Ji Firepaw. Myslel jsem si, že se budeme učit nejprve teorii, ale přešli jsme hned k praxi. Vybrali jsme si každý zbraň (já kladivo a štít) a pak jsme měli trénovat a porazit všechny trenéry. Přitom nám Master Shang Xi vždy povídal kus historie. Moc hezky se to poslouchalo.

   Jen Wárek nikdy neposlouchal a letěl hned dopředu, aby byl zase první u dalšího trenéra. Takhle z té školy nic mít nebude. Ani nevím, jestli přivedl do Chrámu pěti svítání toho ducha ohně. To, že moc nedával pozor, se ukázalo hned druhý den. Měli jsme porazit několik trenérů na kůlech nad vodou a to Wárkovi vůbec nešlo, protože nepochopil, co vlastně má dělat. Na rozdíl od Wárka jsem zvládl jako jediný i chůzi po vodě. Trochu jsem se při tom zdržel a pak jsem musel dobíhat pěšky, zatímco ostatní se vezli na vozíku. Ale získal jsem nakonec oba duchy vody i země.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/masterM.jpg
   Třetí den jsme měli porazit opravdového létajícího draka a získat ducha vzduchu. To mi šlo, protože umím už od dětství vyvolat Lighting Bolt. Tak jsem mohl létajícího draka zasáhnout na dálku, na rozdíl od Wárka. Pak jsme nasedli do opravdického vzdušného balonu a vydali se na obhlídku kolem ostrova. Tati, nebudeš tomu asi věřit, ale to není jen tak obyčejný ostrov. Je to obrovská plovoucí želva, na jejímž krunýři se nachází celá krajina a všechny stavby. Přiletěli jsme až k její hlavě a Mater Shang Xi si s ní dokonce povídal.

   Řekla nám, že strádá, protože má v levém boku zabodnutou třísku. Tak jsme se vydali balonem podívat na její problém. A skutečně. Na levém boku byla havarovaná jakási létající loď. Rychle jsme se s balonem vrátili do Chrámu pěti svítání, předali posledního ducha vzduchu a Master Shang Xi začal organizovat záchrannou výpravu do jižní části ostrova. Ale o tom ti napíšu později. Nejprve si musíme odpočinout a důkladně se na tu výpravu připravit.

3 Naposledy upravil: Radegast (2018-06-23 18:44:56)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 2 - Bratrova zrada

Pandarenští bratři Wárek a Craftek odcestovali na The Wandering Isle, aby zde započali svou pouť Azerothem. Se střídavými úspěchy absolvovali společně první lekce a mimo jiné také napsali dopisy rodičům. V této kapitole budeme sledovat deník Crafteka.

Craftek
Stalo se něco divného, ale o tom až později. Nejprve musím napsat o té záchranné výpravě, na kterou nás vyslal Master Shang Xi. Do jižní části ostrova jsme se dostali přes zamčené dveře, které se nakonec podařilo otevřít hrubým násilím. Naše pětice, Ji, Jojo, Aysa a já s Wárkem, se nejprve musela vypořádat s tamními tygry. Samotného tygra jsme zvládli v pohodě, ale často se jich na nás seběhlo několik a to pak byla fuška.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K21M.jpg
Samozřejmě Wárek musel bojovat rovnou s pěti tygry najednou. No, dopadlo to tak, že ho musel křísit Spirit Healer. Jako obvykle vůbec nepřemýšlel a myslel si, že všechny pobije hned teď a jednou ranou. Pak jsme se dostali konečně k té lodi. Byla to alianční loď, převážející horďácké vězně, kterou unesli Sauroci. Máma mi o nich vyprávěla. Kdysi to byly neškodné ještěrky, ale Moguové z nich chtěli udělat svou armádu. Zvýšili jim inteligenci a naučili je chodit vzpřímeně. Nicméně po jejich vzpouře je Moguové pozabíjeli. Někteří však přežili a do dnešních dnů žijí v divokých a neprobádaných koutech Azerothu. Bojovali jsme se Sauroky srdnatě. Pomáhali jsme jak posádce té alianční lodi, tak uprchlým horďáckým vězňům. Nakonec jsme Sauroky porazili a umístili do lodě nálož, která jí odpálila do moře. Vznikla tím obrovská rána, ze které tekla krev, úplná rudá řeka. Aysa brečela, že to ta želva nemůže přežít. Ale nakonec se rána zacelila a na jejím místě se objevila zelená tráva. A my jsme se mohli vrátit do Chrámu pěti svítání.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K22M.jpg
Zde nám Master Shang Xi řekl, že jsme všichni obstáli v nejtěžší zkoušce a je teď jenom na nás, jakou další cestu si zvolíme. Mohli jsme se rozhodnout, zda z ostrova odcestujeme, spolu s osvobozenými vězni, do Orgrimmaru a přidáme se k Hordě nebo se zbytkem posádky lodi do Stormwindu a přidáme se k Alianci. Myslel jsem si, že to oba, Wárek i já, vidíme stejně a společně odcestujeme do Orgrimmaru a přidáme se k Hordě. Aysa sice řekla, že jí učarovala kapitánka lodi Delora Lionheart, a že by se ráda přidala k Alianci a Jojo se hned přidal k Ayse. Ji Firepaw i já jsme si začali ťukat na čelo, jako že jsou asi pomatení a rovnou jsme řekli, že se přidáme k bývalým horďáckým vězňům, jejichž vůdce Korga Strongmane, měl velmi hezký proslov o tom, jaká Horda ve skutečnosti je. Čekal jsem, že se i Wárek přidá k nám. Vždyť i náš táta Krkoun za Hordu bojoval. K mému velkému překvapení však Wárek zíral na Aysu více něž obdivně a řekl, že se také přidá k Alianci!
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K23M.jpg
Chvíli jsem zůstal jako opařený, pak jsem si uvědomil, že už ho možná nikdy neuvidím a přišlo mi to hrozně líto. Ale nemohl jsem s tím už nic udělat. Krátce jsme se rozloučili a on nasedl se svými do balonu, který letěl do Stormwindu, zatímco já s Ji Firepawem a ostatními horďáky jsme nasedli do balonu do Orgrimmaru. Teď tu stojím před branami města a přemýšlím, zda jsem udělal dobře. Možná jsem měl zvolit taky Alianci, abych dal na Wárka pozor, ještě se mu něco stane. Vždyť je takový zbrklý. Ale už je to tak. Od teď budeme každý stát na opačné straně fronty. Opravdu velmi těžko se mi to píše. Ze společných chvil zůstaly jen vzpomínky a vlastně nevím, co bude dál.

4 Naposledy upravil: Radegast (2018-07-01 19:39:50)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 3 - První rande s Vanessou

Pandarenští bratři Wárek a Craftek se v závěru dobrodružství na ostrově Wandering Isle rozdělili. Craftek vstoupil do Hordy a Wárek do Aliance. Co zažili dál? Zde je pokračování z pohledu Wárka

Wárek

   Ano, přidal jsem se k Alianci a jsem na to hrdý. Chci se stát paladinem. A ti jsou, jak říkal táta. pouze u Aliance. A navíc, Aliance vede spravedlivější válku, resp. brání se vpádu orků, kteří přišli přes Temný portál. Nechápu, jak je možné, že Master Shang Xi osvobodil horďácké vězně. Když jsme porazili ty sauroky, tak se mělo vše vrátit do původního stavu. Tedy mělo se odletět do Stormwindu a předat králi horďácké vězně. Kam se poděla naše pověstná pandarenská neutralita? Snažil jsem se, významným pohledem na příslušníky Alinace, dát Craftkovi jasný signál, ke komu bychom se měli přidat. On to vůbec nevnímal. Je mi líto, že to nepochopil. Možná už ho nikdy neuvidím. Ale jsem si jistý, že jsem se rozhodl správně.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K31M.jpg
   Po našem přistání před branami Stormwindu, jsme se rychle vydali navštívit krále. Ale co se to tu stalo? Místo krále Variana, nás uvítal jeho syn Anduin Wrinn, jako král Strormwindu. Řekl nám, že si moc váží naší oddanosti k Alianci a vlastně ani toho moc neřekl. Chvíli jsem se pak toulal po městě. Dozvěděl jsem se, že jako pandaren nemůžu být paladinem, což nechápu, ale budiž. Jako warrior jsem už hodně pokročil v tréninku, tak budu takto pokračovat i dál. Na nástěnce jsem si našel zajímavý úkol ve Westfall, což je prý úrodná země, na jihozápad od Stormwindu, kde jsou nějaké nepokoje mezi rolníky a tamními zbojníky.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K32M.jpg
   Vyrazil jsem tedy přes Elwin Forest směrem na Westfall. Ještě než jsem překročil hraniční řeku, našel jsem v křoví poblíž řeky gnolla Hoggera. Vypořádal jsem se s ním krátce a jednoduše. Tátovy poučky, že na takové úkoly bych měl chodit v partě, se ukázaly jako liché. Zvládl jsem to úplně sám a s přehledem. Posílen tímto úspěchem, jsem se vrhnul rovnou do řešení konfliktu ve Westfallu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K33M.jpg
   Tento konflikt začal při obnově Stormwindu, po druhé válce. Tenkrát povolali nejlepší stavitele a inženýry z celého Azerothu.  Ti za svou práci očekávali spravedlivou a mimořádnou odměnu. Nic však nedostali s vysvětlením, že jim musí stačit hezký pocit, že udělali něco přínosného pro království. Prý to tenkrát "zařídila" intrikánka Katrana Prestor, alias Onyxia, dcera Deathwinga. Toto rozhodnutí způsobilo velké uliční nepokoje. Jeden z rebelů dokonce hodil kámen na královnu Tiffin Wrynn, Anduinovu matku, která na následky zranění zemřela. Část rebelů pak pochytali a zavřeli do vězení. Zbylí uprchlí rebelové následně založili bratstvo Defias Brotherhood, do jehož čela se postavil Edwin VanCleef.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K34M.jpg
   Usídlili se ve Westfallu v bývalých zlatých dolech Deadmines, odkud pořádali loupeživé výpravy na karavany se zbožím a jídlem. Také zde sestrojili bojové sklízecí golemy, kterými terorizovali všechny farmáře ve Westfallu. Před pár lety, se našla skupina odvážlivců, kteří se vypravili do Deadmines a přinesli hlavu Edwina VanCleefa. Byl by to asi konec tohoto příběhu, nebýt jedné malé holčičky, jménem Vanessa VanCleef, která se rozhodla pomstít smrt svého otce a znovu zformovala Defias Brotherhood.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K35M.jpg
   Ve vesnici Moonbrook zrovna hledali dobrovolníka do party, která měla v Deadmines najít Vanessu a postavit jí před soud. Představoval jsem si, že by mohla být asi tak v mém věku. Slovo dalo slovo a hned jsme šli na věc. Bratrstvo mělo své sídlo dobře zabezpečené, ale strážci nestačili na naši sílu. Bez vážnějších problémů jsme se dostali až do nitra Deadmines, kde měli ukrytou bojovou loď. I když byl náš útok rychlý a překvapivý, nepodařilo se nám bohužel Vanessu chytit, resp. vůbec se neobjevila. Vlastně ani nevím, jestli bych pro ní bojoval. Tak to možná dopadlo jak nejlépe mohlo. Způsobili jsme bratrstvu nemalé škody a vyšli ven jako vítězové.

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K36M.jpg

5 Naposledy upravil: Radegast (2018-08-08 20:15:20)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 4 - Raketou přes Barrens

Krátce po skončení dobrodružství na ostrově Wandering Isle, se Craftek rozloučil se svým bratrem Wárkem a odcestoval do Orgrimmaru, zatímco Wárek zamířil do Stormwindu. Jak se Craftkovi podařilo začlenit do Hordy? Co zažil dále?

Craftek

Můj příchod do Orgrimmaru se neobešel bez trapasu. Myslel jsem si, že Hordu vede stále Thrall. Když jsem se zeptal, kudy se jde k náčelníkovi Thrallovi, kolemjdoucí se mi akorát vysmáli. Prý jsem zaspal dobu, protože po Thrallovi bylo už několik náčelníků a nyní je prý dokonce náčelnice. Sylvanas Windrunner. Ale za tou prý musím do Undercity, pokud ji tam tedy zastihnu. Má teď jiné starosti, než diskutovat s mladými horďáky. I přesto, že jsem se nesetkal se svým vzorem, rozhodl se pokračovat v šamanském tréninku. Chtěl bych umět ovládat všechny živly, umět pomocí nich jak bojovat, tak léčit.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K42M.jpg

Rozloučil jsem se s Ji Firepawem, který zůstal v Orgrimmaru, a vydal se v otcových stopách do Barrens. Chtěl jsem navštívit nejprve Crossroads a pak Ratchet. Myslel jsem si, že mě čeká dlouhá pěší pouť savanou, ale narazil jsem na karavanu, jedoucí zrovna do Crossroads, tak jsem se pěkně vezl. Tedy nebylo až takové pěkné. Na karavanu neustále útočili lupiči, tak jsem samozřejmě pomáhal s její ochranou a kosil jednoho lupiče po druhém. Cestou jsem ještě napravil několik nepravostí v Grol'dom Farm a pak jsem konečně dorazil do Crossroads. Na rozdíl od dob minulých, kdy přes tuto křižovatku prošel snad každý horďák, tady dnes doslova "chcípl pes".
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K43M.jpg

Ale těch několik týpků, co dávají úkoly, tu bylo stále. Udělal jsem si postupně výlet ke každé ze tří oáz, kde jsem se snažil navázat dialog s místními kolkary. Tedy snahu jsem měl, ale každý můj pokus o dialog záhy přešel v konfrontaci zbraní a kouzel, která vždy končila kolkarovou smrtí. Měli by poněkud lépe trénovat. Na další úkol jsem se obzvláště těšil. Prý někde severně od Crossroads žije král lvů jménem Echeyakee. Umí zabíjet tak rychle, že oběť nestačí ucítit ani strach ani bolest. No, myslím, že tentokrát to bylo trochu jinak, resp, vlastně stejně, až na to, že tou obětí byl on.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K44M.jpg

Bohužel i já jsem následně poznal, jaké to je, být oživován Spirit Healerem. Při plnění questu Counterattack jsem se trochu přecenil a kolkaři mě dostali. Není divu. Tento quest je pro tříčlennou partu a já na to šel sám. Tedy asi bych to zvládl, nebýt nových pravidel, kdy se level soupeřů upravuje podle levelu hráče. I když jsem umřel, tak si myslím, že toto pravidlo oživilo zážitek z levelování. Průvodním jevem je sice fakt, že někdo ty kolkary vidí s levelem 15 a někdo jiný vidí ty stejné kolkary s levelem 60, ale na druhou stranu, když je u questu připsáno, že je pro tři lidi, znamená to, že vysólovat půjde jen s obtížemi nebo vůbec.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K45M.jpg

V Ratchetu a okolí se situace opakovala, akorát místo kolkarů zde byli piráti. Tato část byla snad ještě jednodušší. Rychle jsem se dostal až na ostrov a pak do nitra lodi, kde zabil jejich kapitána a bylo hotovo. Z Ratchetu jsem odcestoval pro změnu lodí, která mě pohodlně dopravila proti proudu Southfury River až na sever, kde jsem mohl doběhnout do goblinského kepmu Nozzlepot's Outpost. Po splnění několika relativně lehkých questů na Sludge Fen, jsem mohl odcestovat zpět do Crossroads. Hádejte čím. Je to neuvěřitelné, ale letěl jsem raketou!

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K46M.jpg

6 Naposledy upravil: Radegast (2018-08-16 07:46:25)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 5 - Vrah licha je zlatník

Bratři z Pandárie se na ostrově Wandering Isle rozdělili. Šaman Craftek odcestoval do Orgrimmaru a warrior Wárek vstoupil do služeb Aliance a hned se snažil vyřešit konflikty mezi rolníky a loupeživým bratrstvem ve Westfallu. Zde je tedy pokračování jeho cesty.

Wárek
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K51M.jpg
Po úspěšném dokončení dungeonu Deadmines, mě už akce proti Defias Brotherhood přestaly bavit. Vrátím se sem později, a to především kvůli té Vanesse. Chtěl bych to být já, kdo jí dostane před soud. Přemýšlel jsem, do které země se vydat. Podle nových pravidel bych mohl vlastně kamkoliv, tak jsem zkusil projít Duskwoodem na jih do Stranglethorn Vale. Zde jsem však narazil na hodně tuhé nepřátele o zhruba 3 levely výš. Ne, že bych to nezvládl, ale nechtěl jsem se příliš trápit, tak jsem se vrátil do Duskwoodu.

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K52M.jpg
Duskwood je zvláštní temná země na jih od Ellwin Forestu. V minulosti však byla poněkud jiná, přívětivější. Dokonce i města se jmenovala jinak. Darkshire bylo původně krásné město Grand Hamlet a Raven Hill se jmenoval Sunnyglade. Říká se, že za zkázou těchto měst stojí šílený Medivh. Ač navenek zastával funkci strážce Tirisfalu, jeho duše, ovlivněná Sargerasovým kouzlem, ho naopak nabádala k vyhlazení lidské rasy. Jednou pozval do Karazhanu všechny šlechtice z Duskwoodu na velkolepou párty, a následně z nich udělal nemrtvé, včetně jejich rodinných příslušníků, služebnictva i domácích zvířat, kteří zůstali doma. A zašel ještě mnohem dál. Ve svých snech uzavřel dohodu s Draenorským šamanem Ner'zhulem, že vytvoří mezi Draenorem a Azerothem portál, který umožní průchod vyhladovělým orkům na úrodný Azeroth, a ti na oplátku provedou genocidu lidské rasy. Jak pošetilé jsou v tomto kontextu bojůvky mezi farmáři a Defias Brotherhood ve Westfallu.

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K53M.jpg
Hráčský příběh Duskwoodu začíná zpravidla u velitelky domobrany jménem Althea Ebonlocke, která je také dcerou Darkshirského starosty. Chce vyřešit spousty různých malých i větších úkolů, které souvisí především s tím, že se z Darkshire stáhli Stormwindské stráže a bezpečnost v Duskwoodu je teď pouze na ní. Mimo jiné mě poslala také za poustevníkem Abercrombie, z čehož se vyklubala celkem dlouhá questová série, která skončila epickým soubojem s abomination Stitches, zatímco okolní Darkshire bylo v plamenech.

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K54M.jpg
Vedle nemrtvých se v této zemi také vyskytuje mnoho nakažených worgenů. V další questové linii jsem pátral po původci této nákazy a když se mi ho podařilo dostat do klatby, prozradil, že se jmenuje Sven Yorgen, a že za jeho nákazu může lich Morbent Fel, který se usídlil v katakombách Forlorn Rowe, severně od Raven Hillu. Katakomby byly celkem rozlehlé, a nemrtvých příšer bylo po cestě požehnaně. Ovšem na konci tohoto minidungeonu se skutečně nacházel opravdový lich a setkání se mnou si bude pamatovat nadosmrti (pokud se toto úsloví dá použít na nemrtvého).

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K55M.jpg
Během svého putování po Duskwoodu jsem také zabrousil na Twilight Grove. Čekal jsem tam nějaké nebezpečí, ale nikdo tam nebyl. Draci asi odletěli a portál prý teď slouží druidům. Pak jsem se rozhodl pro malý odpočinek a vrátil jsem se do Stormwindu. Dosáhl jsem totiž levelu 30 a měl bych si trochu upravit talenty a zjistit, co umí nová kouzla, Také jsem se konečně rozhodl, že se stanu zlatníkem a navštívil jsem příslušného trenéra.

7 Naposledy upravil: Radegast (2018-09-20 19:24:37)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 6 - Generál bez armády

Pandárie vyslala do boje o Azeroth dva bratry. Wárek se rozhodl pro Alianci a Craftek pro Hordu. V minulém dílu Craftek procestoval Barrens, kde prozkoumal městečko Crossroads, všechny oázy, Ratchet a ostatní známé cíle. Pak se rozhodl pro odpočinek v Orgrimmaru. A co bylo dál?

Craftek

V Orgrimmaru jsem už konečně musel zařídit jednu důležitou věc. Zvolit si profesi. Vybral jsem si alchymii v kombinaci se sbíráním kytiček. Přebytečné kytky půjdou prodat vždy a lahvičky si třeba taky někdo koupí. Láká mě ta univerzálnost a to, že produkty alchymie nejdou získat jako odměna za splnění questu (až na výjimky). Rozhodl jsem se, že ve své cestě budu pokračovat směrem do Ashenvale. Věděl jsem, že zde již dochází k přímým střetům mezi Aliancí a Hordou. Nejsem sice moc vojenský typ, ale říkal jsem si, že to nějak zvládnu. Vyrazil jsem tedy do oblasti zvané Mor'shan Rampart, na rozhraní mezi Barrens a Ashenvale.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K61M.jpg
Zde jsem ale udělal jen několik questů vesměs na likvidaci všudypřítomných aliančních špehů a pak mě bojové kodo odvezlo až do Splintertree Post, které bylo zrovna pod útokem Aliance. Před vchod do pevnosti neustále dopadaly různé bomby a bylo tu vůbec nějak rušno. Nejsem zrovna příznivcem takových situací, tak jsem využil první nabídky na doručení nějakého vzkazu do nového horďáckého kempu, poblíž Silverwind Refuge a rychle zmizel. Tam jsem rovnou přesedl na další dostavník, odvážející nové rekruty do Stonetalon Mountains. Očekával jsem poněkud klidnější získávání zkušeností. V této horské oblasti přece můžu narazit pouze na pavouky, Wyverny, orly, apod. Pravděpodobně tam bude nějaká odloučená vojenská posádka, jejímž hlavním cílem je tak maximálně sledovat krajinu. Bohužel jsem se hluboce mýlil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K62M.jpg
Hned po příjezdu, a několika úvodních úkolech, jsem byl poslán přímo za orkem Overlordem Krom'garem, který sídlil v pevnosti Krom'gar Fortress nad údolím Windshear Crag. Overlord se mi vůbec nelíbil, ale trochu jsem se ho bál, a tak jsem radši plnil všechny jeho příkazy. Po každém splněném úkolu mě uděloval vyšší a vyšší hodnost. Do  trollského kempu Malaka'Jin jsem musel ještě pěšky, ale pak jsem od Overlorda dostal k dispozici balon. V taurenském kempu Cliffwalker Post však z mého příletu balonem nebyli příliš nadšení. Záhy jsem zjistil proč. Overlord Krom'gar chtěl pomocí balonu shodit obrovskou bombu na nedalekou druidskou školu Thal'darah Grove, s tím, že to je nejspíš alianční sklad zbraní. Taureni proti tomuto záměru protestovali a náčelník před časem poslal do druidské školy svého syna, aby tu záležitost se zbraněmi prošetřil. Ten se ale už domů nevrátil. V té druidské škole jsem, kromě desítek vystrašených a zmatených elfů, našel jen jeho mrtvolu a také důkazy, že jeho vraždu spáchal Overlordův generál Grebo.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K63M.jpg
Když jsem o této skutečnosti informoval náčelníka taurenů, nabraly události rychlý spád. Taureni zabili několik orků včetně generála Greba. Naoplátku orkové zabili náčelníkovu ženu Mashu. Pak se v Cliffwalker Post objevil Overlord Krom'gar a nařídil shození bomby na Thal'darah Grove. Po obrovském výbuchu zůstal na místě školy jen kráter. Závěrečný akt, kdy se v kempu objevil sám Garosh Hellscream sice učinil spravedlnosti zadost, ale zmařené životy už nevrátil. Overlord Krom'gar byl shozen do propasti a jeho armáda byla zrušena. Já, ačkoliv jsem mu pomáhal,  jsem byl podobného trestu ušetřen, protože se mě náčelník Cliffwalker zastal . Nepřišel jsem tedy o život ani o hodnost generála, ale generála té neexistující armády. To jsem to dopracoval. Rychle odsud pryč.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K64M.jpg
Stonetalon Mountains jsem jednou z horských stezek opustil a vrátil se do Barrens. Tedy do jižní části. Zde to byl konečně takový balzám na nervy. V nově vytvořeném pralese Overgrowth, se objevil dokonce i druid Naralex, známý z Wailing Caverns. Vše jsem rychle a s radostí splnil a s čerstvou čtyřicítkou jsem se vrátil do Orgrimmaru, abych konečně začal trénovat tu alchymii. Bohužel pro počáteční recepty je potřeba pouze Silverleaf, který roste jen ve startovních lokacích, takže ty hromady kytek, které jsem doposud nasbíral jsou mi zatím k ničemu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K65M.jpg

8 Naposledy upravil: Radegast (2018-09-11 19:44:24)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 7 - Co se skrývá v džungli?

Další pokračování příběhů Wárka a Craftka z Pandárie. Wárek, který se rozhodl bojovat na straně Aliance, prošel již Westfall a Duskwood. Nyní se rozhodl, že bude pokračovat dále na jih.

Wárek
Ze Stormwindu jsem vyrazil na jih do nebezpečné Stranglethornské džungle. Doletěl jsem do Rebel kempu, kde jsem měl už označeného lítáka. Odtud mě poslali do Nesingwary's Expedition, kde jsem se chtěl setkat se slavným Hemetem Nesingwary. No moc dobře jsem se u něj nezapsal. Stala se mi totiž taková hloupá příhoda. Na odbočce z hlavní cesty mě začali pronásledovat dva tygři. Nechtěl jsem se s nimi zdržovat a tak jsem je “dotáhl” až do kempu s tím, že je stráž pohodlně zabije a já se budu moci věnovat questům. Bohužel obyvatele kempu nijak nevyvedla z míry přítomnost tygrů a chovali se jakoby nic. Prostě byli neutrální. Musel jsem si s tygry poradit sám. Použil jsem rychle všechno možné a také schopnost Sweeping Strike, což bohužel zasáhlo také strážného, o kterém jsem se domníval, že mi pomůže. V tu chvíli se na mě vrhl i on a byl jsem mrtvý ve vteřině. Vítejte ve Straglethorn Vale!
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K71M.jpg
Vlastně jsem ještě vůbec nepopisoval, jaké schopnosti už umím. Jako první použiju Charge nebo Heroic Leap, abych se dostal rychle do blízkosti nepřítele. Pokud je jich v místě mnoho, můžu také zkusit použít Taunt nebo Heroic Throw a vytáhnout si jednotlivce mimo skupinu. Ale musím dávat pozor, aby to zrovna nebyl mág nebo střelec, protože ten nepřiběhne. Potom mu dám Mortal Strike, Overpower, Slam, Sweeping Strike nebo znovu Mortal Strike, podle situace a nakonec Execute. Na dalšího potom použiju nejprve Victory Rush, který mě trochu vyléčí a pak zase Mortal Strike a tak dál. Ještě neumím moc prchat, když je jich na mě moc. To se má dát Hamstring na zpomalení a pak třeba Heroic Leap. Ale když dávám trochu pozor, tak jsem téměř neporazitelný.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K72M.jpg
Nejdříve to vypadalo, že mě v tomto pralese čekají jen questy se zvířaty, ale pak se ukázalo, že jsou tu mnohem složitější nepřátelé. Zabil jsem všechny potřebné tygry, raptory i pumy, včetně jejich vůdců. King Bangalash se svým doprovodem zemřel mojí rukou dokonce třikrát. Jednou mě překvapil, když jsem lovil skryté pumy, podruhé, když jsem už měl quest na jeho zabití. Nemohl jsem odolat a chvilku se zdržel a kochal se jeho mrtvolou. No a najednou se tam objevil znovu a to ještě ta jeho předchozí mrtvola nezmizela. Tak jsem ho musel zabít potřetí.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K73M.jpg
Těmi složitějšími nepřáteli myslím samozřejmě trolly a celou jejich civilizaci. Kdysi zde, ve Stranglethornu, bývala mocná říše kmenu Gurubashi, ale ještě dříve (a tím myslím hodně dávno), vládla trollská civilizace celému Azerothu. A jak už to bývá, rozpadla se především díky vnitřním rozporům mezi trollskými kastami. Nižší kasty se cítily ponižovány a zneužívány kastou Zandalari. Nakonec se rozhodly odejít. Vznikly tak nové říše “nižších” trollů Gurubashi, Amani, Drakkari a také tzv. temní trollové, ze kterých se později vyvinuli elfové, díky využívání magie ze Studny věčnosti. Kromě bojů mezi jednotlivými říšemi, bojovali také s hmyzími protivníky, které se jim nakonec podařilo ne porazit, ale alespoň rozdělit do tří menších říší. Ahn'qiraj, Azjol-Nerub a Manti'vess, známé spíše jako Klaxxi. Aby toho nebylo málo, tak se rozhádali i příslušníci jednotlivých říší. Z Gurubashi odešli například příslušníci kmene Darkspear, kteří se později přidali k Hordě.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K74M.jpg
Ve Stranglethornu se nachází hlavní město říše Gurubashi, proslulý Zul'Gurub. Ve snaze získat vítězství se někteří příslušníci této říše přiklonili k magii Voodoo a začali vyvolávat Boha krve jménem Hakkar the Soulflayer. Ovšem nebylo to zadarmo. Za pár kapek této mocné krve mu museli trollové demonstrativně obětovat několik svých druhů. Nakonec se ostatní vzbouřili a Boha krve porazili a jeho věrné následovníky pak vyhnali do bažin Swamp of Sorrows, kde oni ve své oddanosti postavili tomuto bohu nový chrám jménem Temple of Atal'Hakkar. Údajně se jim podařilo pár kapek Hakkarovy krve vložit do zelených draků, kteří dovedou, ve svém těle její množství zmnohonásobit. Ale to už je zase jiná kapitola.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K75M.jpg
Dnes sice funguje Zul'Gurub jako retro-instance pro pět dobrodruhů, ale dá tam dostat i při plnění sólo questů. Jako malý raptor jsem musel nepozorovaně probíhat kolem trollích hlídek a plnit různé úkoly a nakonec uniknout ze Zul'Gurubu. Celkově můžu návštěvu Stranglethorn Vale jen doporučit. Získal jsem plánovaných deset levelů, celkově tedy už čtyřicet, a užil jsem si to. A po návratu do Stormwindu jsem si konečně zakoupil licenci na rychlejšího mounta.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K76M.jpg

9 Naposledy upravil: Radegast (2018-09-20 19:21:12)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 8 - Tisíc jehel

Pandareni Wárek a Craftek postupně získávají další zkušenosti a levely. Wárek u Aliance a Craftek u Hordy. Craftek již prošel Barrens, Ashenvale a Stonetalon Mountains a nyní se chystá na další dobrodružství.

Craftek

   Vyrazil jsem opět do Barrens. V jižní části jsem měl označeného lítáka v pevnosti Desolation Hold. Chtěl jsem doletět co nejjižněji, protože mým cílem byla země Tísíců jehel - Thousand Needles. Z vyprávění jsem věděl, že se jedná o zvláštní vyschlou roklinu, kde se nachází nebezpečí na každém kroku. Když prý půjdu pořád na jih po Gold Road, tak se dostanu k výtahu, který mě sveze do rokliny. Ovšem Gold Road byla místy skoro zarostlá, jakoby tudy už dlouho nikdo nešel. Když jsem konečně dorazil ke srázu, výtah byl bohužel rozbitý a celé údolí zaplněné vodou. Tudy se dál nedostanu. Musel jsem se vrátit a pokračovat směrem na východ, přes Dustwallow Marsh. Cesta mě nejprve zavedla do ogřího kempu Brackenwall Village. Po několika jednoduchých questech jsem se dostal ke goblinům v Mudsprocket odkud mě konečně poslali lítákem do Thousand Needles, abych pomohl bránit základnu Westreach Summit, proti vpádu bojovných Grimtotemů.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K81M.jpg
   V boji jsem se osvědčil, a tak mě hned poslali na pomoc goblinům a gnómům, kteří si prý postavili jakési provizorní plavidlo nad zatopenou pouští Shimering Flats. No prý provizorní plavidlo! Gnóm Fizzle Brassbolts a Goblin Pozzik považují svůj výtvor za závodní loď, kterou vybudovali z trosek, vyzvednutých ze dna Shimmering Flats. Je pravda, že to je úžasné dílo, jen se jaksi nehýbe z místa, takže není možné zjistit, jakou rychlost je schopné vyvinout. V podpalubí se nachází kromě strojovny také lodní bar, kde se přítomní neustále dohadují, která rasa má lepší inženýry. Pomstychtivý goblin Zamek mě hned nabádal, abych si v baru koupil láhev a rozbil jí o hlavu nějakého gnóma. Udělal jsem to a rozpoutala se barová bitka všech, proti všem. Zřejmě to nebylo poprvé ani naposledy. Ale pozor, na palubě se mezitím rozezněly sirény a plavidlo se ocitlo pod útokem pirátů. Hrdinně jsem všechny pirátské lodě potopil a navíc ještě uhasil vodním proudem všechny ohně. Odměnou mi byla ta loďka, ze které jsem to všechno prováděl. Nyní jsem se s ní mohl volně pohybovat po vodní hladině, ovšem pouze v Thousands Needles. Významně se tím zkrátil čas na cestování mezi jednotlivými lokacemi.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K82M.jpg
   Jak vlastně vznikla tato roklina, oddělující jižní Kalimdor, od jeho centrální části? V dobách před výbuchem Studny věčnosti, byla souše na Azerothu spojená do jediného obrovského kontinentu, nazývaného Starý Kalimdor. Dnešní Shimmering Flats bylo tehdy horské jezírko, někde ve vnitrozemí, napájené podzemními prameny. Z něj vyvěrala západním směrem říčka, tekoucí do Feralasu, která zde ústila do moře. Po výbuchu Studny věčnosti zmizela velká část pevniny na východ od dnešního Kalimdoru a zbylá země se propadla. Bývalé horské jezírko se tak ocitlo níže než hladina nově vytvořeného moře a podzemní prameny, které ho napájely byly zničeny. Voda z říčního koryta neměla kam odtékat, protože Feralas byl najednou “do kopce” a tak voda postupně vysychala, až vyschla úplně. Následkem postupného vysychání došlo také k erozi měkkých hornin, čímž se vytvořily charakteristické skalní jehly, díky kterým získala tato část Kalimdoru své jméno. K další významné změně pak došlo v nedávné době, kdy nad Thousand Needles prolétl Deathwing a svým plamenným dechem rozbil přírodní bariéru, mezi mořem a Shimmering Flats a vniknuvší voda z moře celou roklinu zatopila do dnešní podoby.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K83M.jpg
   Ale zpět do současnosti. Základnu bojovných pirátů jsem našel na východní straně jezera a samozřejmě “levou zadní” získal hlavy všech tří jejich kapitánů. Střední část země, kde se nacházela bývalá základna Freewind Post, byla opět pod útokem mnoha Grimtotemů. Ale nebylo to zas tak těžké, jak to na první pohled vypadalo. Dostal jsem totiž k ruce šikovného bojovníka. Tedy jak se to vezme. S řadovými Grimtotemy bojoval dobře, ale při boji s náčelníkem vydržel jen chvíli a umřel. Celý zbylý boj pak byl jen na mě. Tedy to jsem si myslel napoprvé, kdy mě nečekaně náčelník zabil. Pak jsem si všiml, že se ten můj pomocník po krátké době oživil a chtěl mi zase pomáhat, ale já už jen dostal poslední ránu z milosti. Takže napodruhé jsem změnil taktiku. Když mi ho náčelník zabil, vykašlal jsem se na boj a jen se léčil. Za chvíli se bojovník zase objevil a společně jsme pak náčelníka udolali.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K84M.jpg
   Celkem jsem za všechny questy v Thousand Needles získal osm levelů a abych dovršil padesátku, zaběhl jsem ještě do Tanarisu, a zde udělal několik počátečních questů. Nešlo to tedy až tak rychle, ale nakonec jsem s padesátkou odletěl odpočívat do Orgrimmaru naplněn pocitem mořeplavce, který se vrátil do mateřského přístavu. Nasbíral jsem sice pár kytek, ale achymii nedělám, protože mi stále chybí dosbírat pár Silverleaf v počátečních lokacích. Tam se podívám až budu mít licenci na lítání.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K85M.jpg

10 Naposledy upravil: Radegast (2018-10-18 20:28:36)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 9 - Bitva v Hořící stepi

Pokračování příběhů pandarenů Wárka a Craftka, tentokrát z pohledu prvního z nich, který se stal warriorem a přidal se k Alianci. Nyní má level 40 a prošel v minulých dílech již několik zemí na jih od Stormwindu.

Wárek

Ze Stormwindu jsem se vydal tentokrát na západ, do Redridge Mountains. Odkazovalo mě tam několik questů, které jsem měl zadané od návštěvy Westfallu a Duskwoodu. To je také výhoda nového způsobu levelování. Level questů roste plynule s levelem postavy, takže i z questů zadaných na nízkém levelu lze později získat odměnu, odpovídající současnému levelu postavy.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K91M.jpg
V Redridge Mountains jsem se soustředil na jednu questovou linku, kde jsem řešil problémy s místními gnolly a přitom pokukoval po severní cestě do Burning Steppes. Místní mě od výletu do této země varovali, ale já jsem prostě chtěl zažít něco víc vzrušujícího. Po dokončení "gnolích" questů, jsem se tedy vydal na sever, jen tak na blind, minul několik skupinek ohnivých elementálů a byl jsem v “hořících stepích”- Burning Steppes. Podle mapy jsem se orientoval do Aliančního kempu Morgan's Vigil na jihovýchodě, kde jsem čekal hromadu questů, ale bylo zde pusto prázdno.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K92M.jpg
Trochu zklamaně jsem uvažoval o návratu do Redridge Mountains, ale nakonec jsem v centru země objevil ještě další kemp Chiselgrip, kde konečně začal docela zajímavý příběh, s epickým závěrem. Většinu questů jsem totiž absolvoval v přestrojení, které jsem si sám vyrobil v jednom netradičním questu. Přestrojení mi umožňovalo volný přístup mezi, normálně nepřátelské, orky a ogry z klanu Blackrock, včetně toho, že jsem mohl od nich dostávat questy. A hned první quest stál za to. Musel jsem jim vypulírovat několik párů jejich smrdutých bot. Měl jsem jim taky různě škodit a způsobovat menší či větší trable. Například jsem vychovával místní vojáky k obezřetnosti tím, že jsem se k nim zezadu přiblížil a praštil je kyjem přes hlavu. Pokud jsem to udělal zezadu, tak ani nezareagovali. Ovšem pokud se v tu chvíli otočili a odmaskovali mě, vrhli se na mě všichni okolo.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K93M.jpg
Nicméně to byly jen takové postranní úkoly. V podstatě šlo o to, překazit orkům jejich plán na dobytí Redridge Mountains. Do čela své armády chtěli postavit obrovského Pitlorda, kterého již uměli vyvolat, ale ještě neuměli ovládat. Tedy právě objevili způsob, jak by mohli takové monstrum zkrotit. Použijí Orb of Domination. Tento mocný artefakt se nachází v Blackwing Lair a zkušení hráči si jistě vzpomenou, co se s ním v úvodní části tohoto raidu natrápili. Zde jeden hráč ovládal pomocí Orb of Domination draka, který ničil vajíčka a ostatní hráči koordinovaně likvidovali objevující se nepřátele.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K94M.jpg
Plán na použití tohoto artefaktu se, díky mě, podařilo zhatit. Generálům jsem doručil, opět v přestrojení, falešný Orb of Domination - jakousi skleněnou kouli, kterou jsem urval z nedalekého oltáře nějakých trapných kultistů. Nebyli moc rádi, že jim ničím oltář, ale jejich protesty ukončil můj obouruční meč. V již zmíněném epickém závěru se vyvolaný a neovladatelný Pitlord pustil do okolo stojících orků a ogrů. Tohoto zmatku využila Aliance k drtivému protiútoku, kterého se zúčastnili i přítomní draci. A nad tím vším jsem kroužil já, na největším drakovi a kosil nepřátele jeho ohněm po desítkách, až do úplného vítězství.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K95M.jpg
Sice to ze začátku vypadalo jako docela nudná fraška, ale nakonec se v “hořících stepích” zrodila zatím snad nejzajímavější epizoda, z mého dosavadního putování. Bohužel to nestačilo na dosažení plánovaného levelu 50, tak jsem se ještě přihlásil do několika dungeonů, ale o tom budu psát zase příště. Ještě bych rád zmínil, že sice sbírám každou rudu, kterou uvidím, ale ve zlatničení jsem zatím moc nepokročil. Uvidím, jak to bude dál.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun5/K96M.jpg

11 Naposledy upravil: Radegast (2018-10-18 20:31:49)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 10 - Don Quijot v Un'goro crateru

   Wárek a Craftek pokračují v levelování na starých kontinentech. Craftek, který se přidal k Hordě, již prošel střední část Kalimdoru a nyní ho zajímá, co se nachází jižně od Thousand Needles. V další části deníku se vydá do Tanarisu a pak se uvidí.
Craftek

   Po vydatném odpočinku v Orgrimmaru, jsem se vrátil do Tanarisu abych dodělal zbylé questy. Některé byly skutečně zajímavé. Například jsem měl chytit brouka, instalovat do něj dálkové ovládání jeho mozku a pořádnou nálož výbušnin. Pak ho pěkně z bezpečné vzdálenosti navigovat přesně do středu toho broučího sídliště a nakonec “Bum” - odpálit nálož. Kde se asi goblini inspirovali?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L101M.jpg
   Tanarisu vévodí goblinské město Gadgetzan. Za jeho zdmi se nachází, kromě obvyklé hospody, také banka a aukce. Je zde však ještě jedna oblast, která určuje charakter celého Tanarisu - jeskyně Caverns of Time, sídlo dračího aspektu Nozdormu. V prastarých dobách, kdy Titáni uzavřeli staré bohy do hlubokých vězení, vložili také část své kosmické energie, do několika zástupců dračí rasy. Z každé barevné mutace vybrali nejlepšího a tak vznikly dračí aspekty. Červená Alextrazsa, aspekt života, zelená Ysera, aspekt snů, modrý Malygos, aspekt magie, černý Neltharion, aspekt země a nakonec oranžový Nozdormu, aspekt času. Narozdíl od ostatních, kteří se nechávají vidět poměrně často, zůstává Nozdormu zpravidla v pozadí všech událostí.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L102M.jpg
   Asi před tisíci lety probíhala mezi elfy a qiraji tzv. Válka pohyblivých písků. Z nitra Ahn'Qiraj se valil neustálý proud hmyzu, který donutil elfy ustoupit až do Tanarisu. Požádali tenkrát o pomoc Nozdormu, který nejprve vůbec nechtěl vstupovat do záležitostí “nižších” ras. ale pak usoudil, že situace je velmi vážná a invaze hmyzu může brzy zaplavit celý Azeroth. Svolal proto všechny ostatní aspekty a společně vytvořili magickou hráz, kterou oddělili Ahn'Qiraj od zbytku světa. Dnes je však tato hráz porušená, protože před pár lety proběhl na každém serveru event Otevírání brány Ahn'Qiraj. Dobrodružství v Tanarisu jsem zakončil několika souboji v Gadgetzanské aréně, které jsem zvládl sólo, ačkoliv byly příslušné questy označeny jako skupinové (pro dva hráče).
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L103M.jpg
   Následně jsem se vydal do kráteru Un'goro. Zpočátku byly questy relativně lehké, zasekl jsem se jen na jednom. Quest Toxic Tolerance spočíval v tom, že jsem se měl nechat 20x nakazit raptořím jedem. Což by nebylo tak složité. Problém byl v tom, že ihned po nakažení jedem, se v mém těle vytvořily protilátky a byl jsem na 2 minuty proti jedu imunní, což se projevilo příslušným buffem. Až za hodnou chvíli jsem zjistil, že si můžu tento buff “shodit” a nechat se opakovaně nakazit.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L104M.jpg
   V Un'goro bylo také několik netradičních questů. Například jsem potkal paladina jménem Maxmillian of Northshire. Požádal mě, abych po jeho boku bojoval proti místním drakům, a zabil matku všech draků - obrovského devilsaura. Z toho, co všechno mi napovídal, například o tom, že místní papoušci jsou ptáci Fénixové, jsem dospěl k názoru, že je Blizardím zpodobněním slavného Dona Quijota. Nechtěl tedy bojovat s větrnými mlýny, ale s devilsaurem. Nakonec z toho nebyl boj, ale úprk na malém koníkovi, přes celé Un'goro, při kterém jsem devilsaura postupně udolal házením kamínků. V posledním questu jsem také navštívil strážkyni kráteru, titánku Nablyu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L105M.jpg
   Zbývající levely do šedesátky jsem udělal v Silithusu. Samozřejmě ve starém Silithusu. Je pravda, že tato země byla donedávna tak nějak zbytečná a málokdo sem chodil levelovat. Ani zde nebyl nějaký závěrečný boj nebo událost, prostě jsem dodělal poslední quest a získal achievement. Takže je asi dobře, že Sargeras zabodl svůj meč právě sem. A zde jsem také získal ten vysněný level 60. Vyrovnal jsem se sice tátovi Krkounovi (který šedesátku získal na vanilla serveru), ale nyní mě čeká ta složitější druhá šedesátka do levelu 120. Zase na druhou stranu jsem si už nyní mohl koupit v Orgrimmaru licenci na létajícího mounta.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L106M.jpg

12 Naposledy upravil: Radegast (2018-10-25 22:25:22)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 11 - Bažiny plné trápení

   Bratři Wárek a Craftek opustili rodnou Pandárii a vrhli se do dobrodružného putování po Azerothu. Ale putují každý sám. Wárek ve službách Aliance a Craftek u Hordy. Wárek již prozkoumal skoro celé okolí Stormwindu a naposledy zabránil válce v Burning Steppes. Nyní se chystá navštívit další neprobádané země na jihovýchodě kontinentu.

Wárek
   Z Burning Steppes jsem měl v úmyslu odcestovat na mountovi novou horskou cestou na jih, do Swamp of Sorrows. Ale nakonec jsem tu cestu absolvoval raketou. Ještě v Burning Steppes jsem totiž narazil na Sharon Boomgetter, krásnou, modrovlasou, goblinku (tedy pokud připustím, že něco jako goblin může být krásné). Povídá: “Nechceš svézt cukrouši?” Samozřejmě jsem souhlasil i když nejsem žádný "cukrkouš", když porážím celé klany orků i trollů. Představil jsem si, jak s ní sedím na raketě a ty její modré vlasy se třepotají ve větru. Bohužel to bylo trochu jinak. Najednou se tu objevil takový starý goblin, nastartoval raketu a já už nemohl couvnout. Tak jsem jí jen zamával a brzy jsme zmizeli v horách.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L111M.jpg
   Bažiny Swamp of Sorrows, dříve známé pod jménem Black Morass, prošly za dobu své existence velkými změnami. Jižní část byla, po druhé válce, proměněna na Blasted Lands. V severní části postavili stoupenci boha Hakkara nový chrám Atal'Hakkar. Zde vyzývali svého boha a málem se jim ho podařilo vyvolat. Když se však o jejich plánech dozvěděla Ysera, potopila celý chrám pod hladinu. Od té doby se mu začalo říkal Sunken Temple. Poslední velká změna nastala v době Cataclysmu, kdy se protrhla přírodní hráz mezi mořem a bažinami a rozbouřené moře vniklo do vnitrozemí. Jezero okolo Sunken Templu se nově stalo mořským zálivem, který hned využila Aliance k vybudování přístavu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L112M.jpg
   Questy zde jsou relativně lehké a hezky na sebe navazují. Jedna questová linka vede dokonce do nitra Sunken Templu, ale jen do místností před instancí. Questy se tu zadávají automaticky, takže se není třeba vracet k původnímu zadavateli a jde to docela rychle. Pro splnění závěrečného questu této lokace jsem musel nasbírat několik druhů různých přísad, protože Anchorite Avuun chtěl připravit lék pro Magtoora. Tito Draenei si zde, jako jedni z mála, udrželi svou důstojnost a kulturu, narozdíl od jejich bratrů, kteří zešíleli a zdivočeli. Magtoor se bohužel také nakazil tou jejich šíleností a tak ho bylo třeba vyléčit. Nakonec se to po menším souboji povedlo a přišel dokonce pogratulovat i sám Prophet Velen.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L113M.jpg
   Další zemí, která na Swamp of Sorrows navazuje, jsou Blasted Lands. Od bažin se kompletně liší, ovšem dříve to byly také bažiny. K proměně v pustinu došlo v závěru druhé války, kdy se Khadgarovi a dalším mágům podařilo kouzlem zničit Temný portál. Druhotným efektem byl obrovský výbuch energie, který v okolí portálu zničil veškerý život. Aliance zde vybudovala velkou pevnost Nethergarde Keep, v podstatě na dohled od Temného portálu. Zjistil jsem, že portál je aktivní, takže je jasné, kam budou směřovat mé budoucí kroky. Podívám se na Draenor.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L114M.jpg
   Ale pro tentokrát musím ještě dořešit zdejší problémy. Zjistilo se, že demon Razelikh chystá další útok na Azeroth. Mág Kasim Sharim, který se ukrývá v jeskyni Serpent's Coil, umí tohoto démona vyvolat, ale neumí ho porazit. Jediný, kdo věděl, jak ho porazit, byl lovec démonů Loramus Thalipedes. Ten však byl zabit a jeho tělo roztrháno na tři kusy. Já jsem však všechny tři části jeho těla našel (v těch ogřích jeskyních - asi se právě chystali ho uvařit k obědu), dovlekl je nejprve na Altar of Storms, kde došlo pomocí záhadného rituálu ke spojení jednotlivých částí jeho těla a následně zpět do Serpent's Coil, kde ho Kasim Sharim oživil. Pak už jsme se mohli společně vypravit na horu Rise of The Defiler, vyvolat démona a v lítém boji ho porazit a poslat jeho duši do “věčného vězení”. Šlo to celkem dobře, tedy napodruhé se nám to už povedlo a mohl jsem se stát hrdinou i pro tuto zemi.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L115M.jpg
  Už dříve jsem naznačil, že část svého času věnuji také instancím neboli dungeonům. Nechávám se pomocí LFG najímat do různých akcí po celých Eastern Kingdoms. Pravdou je, že na některých místech jsem byl už několikrát. Například v Deadmines jsem byl asi už 10x (a nikdy jsem tu Vanessu nazastihl). V krásném tajemném hradu uprostřed Silverpine Forest - Shadowfang Keep jsem byl také několikrát. A v mnohých dalších také. Beru na sebe zatím jen roli DPS. V některých instancích už bych mohl klidně dělat i tanka, ale zatím jsem to nezkusil. Díky instancím jsem dosáhl levelu 60 poměrně rychle a mohl si po návratu do Stormwindu zakoupit licenci na létajícího mounta. Určitě jí využiju, až projdu tím Temným portálem. Ale o tom zase příště.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L116M.jpg

https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L117M.jpg

13 Naposledy upravil: Radegast (2018-11-06 22:28:27)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 12 - Selfie s Galakrondem

   Craftek, jeden z pandarenských bratrů, se vydal za dobrodružstvím na Kalimdor a skoro celý ho prošel. Poslední dobrodružství zažil v kráteru Un'goro, kde ho málem sežrala matka všech devilsaurů. Nyní se rozhodl, že konečně opustí Kalimdor a vydá se na ledový severní kontinent.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L121M.jpg
Craftek
   Z Orgrimmaru jsem se vydal tentokrát na sever. A to hodně na sever. Opustil jsem Kalimdor vzducholodí a přistál na novém kontinentu jménem Northrend. Prostředí Northrendu je význačné nejen svým chladným podnebím, ale také tím, že se zde vyskytují nemrtví tvorové, všech možných ras. Vzducholoď přistála v nádherné obrovské pevnosti Warsong Hold. Tuto pevnost nechal zbudovat Garrosh Hellscream a patří k jeho chloubě. Bohužel se však při těžbě stavebního materiálu jeho dělníci prokopali až příliš hluboko a narušili tím staré chodby Nerubianů. Z těchto chodeb se vyrojili jejich obyvatelé a začali útočit na pevnost. Také přístav, kde se orkové v čele s Garroshem vylodili je trvale napadán záhadnými útočníky, kteří si říkají Kvaldirové.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L122M.jpg
   Kdo to vlastně ti Kvaldirové jsou a odkud přicházejí? Vysvětlení je tentokrát trochu složitější. V dávných dobách, kdy titánští strážci porazili staré bohy se Odyn rozhodl vytvořit neporazitelnou armádu z vojáků vytvořených z hlíny a železa. V jedné části Ulduaru zřídil tzv. Výheň duší (Forge of Wills v dungeonu Halls of Stone), kde byly tyto bytosti stvořeny. Novou rasu nazval Vrykul. Následně pak vyzvedl další část Ulduaru a vytvořil Halls of Valor, kam se měly dostávat duše mrtvých Vrykulů, kteří zemřeli hrdinnou smrtí v boji. Převádět duše mrtvých Vrykulů do Halls of Valor, měly za úkol Valkýry v čele s Heylou. Ta to však dělala nerada a z donucení. Starý bůh Yogg-Saron ucítil nejednotu mezi titánskými strážci a ovlivnil strážce Lokena a také valkýru Heylu, aby se postavili proti ostatním titánům. Zkorumpovaný Loken seslal na Vrykulskou rasu tzv. Kletbu masa a Heyla vytvořila ve Stormheimu vlastní nebe nebo peklo, či co to vlastně bylo, které nazvala Helheim. Přestala převádět mrtvé Vrykuly do Halls of Valor a z mrtvých duší Vrykulských válečníků vytvořila Kvaldiry, kteří jí pomáhají dostávat duše do Helheimu. Jakékoliv duše. Koho potkají, toho zabijou a pošlou do “pekla”.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L123M.jpg
   A jak dopadla Lokenova Kletba masa? Vrykulové začali slábnout, měknout a na jejich těle se místo kamene a oceli objevily svaly, kosti a krev. Loken rozhodl všechny Vrykuly, postižené touto kletbou zabít. Avšak strážce Tyr se nad malou částí Vrykulů slitoval a odvedl je dál na jih. Bohužel byl dostižen a v marném boji se rozhodl pro sebeobětování, aby tu skupinu zachránil. Při své sebedestrukci způsobil obrovský výbuch, který zabil také jeho pronásledovatele. Přeživší Vrykulové na jeho památku pojmenovali to místo Tyrs Fall a založili zde svá první pravěká sídla. Časem z toho vznikl název Tirisfal a z Vrykulů se stali lidé.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L124M.jpg
   V další části svého putování jsem se na chvíli zastavil v Dragonbligthu u kostry obrovského pravěkého tvora, který se jmenoval Galakrond. Tento pra-drak zmutoval v monstrum, které zabíjelo a požíralo vše živé, včetně ostatních draků. A čím více zabíjelo, tím více rostlo. Údajně se to stalo, díky jakémusi nepovedenému experimentu, již zmíněného titánského strážce Tyra. Galakronda nakonec společným úsilím zabili budoucí dračí aspekti, ale podařilo se jim to s velkou pomocí titána Tyra a také proto, že Galakrond byl zesláblý hladem, protože ostatní tvorové se již naučili před ním schovávat. Nicméně pětice udatných draků si tímto činem vysloužila pozornost titánů, kteří jim poskytli část své moci a tak se stali dračími aspekty - strážci Azerothu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L125M.jpg
   Pak jsem pokračoval do Grizzly Hills. Dominantou této země měl být obrovský strom, který zde zasadil elfský druid Fandral Staghelm. Bohužel tento strom prorostl svými kořeny až do vězení Yogg-Sarona. A ten se činil. Všem tvorům v okolí stromu způsobil šílenství a navíc způsobil nákazu v, druidy oblíbeném, smaragdovém snu, v podobě smaragdové noční můry. A té už se bohužel nezbavili ani když se rozhodli tento strom zničit. I přesto jsou však Grizzly Hills stále krásné a každý quest je doplněn úchvatnými přírodními scenériemi. Po dosažení levelu 70 jsem se rozhodl dál v této zemi nepokračovat a odletěl jsem za odpočinkem do Dalaranu. Samozřejmě jsem po celou dobu pobytu v Northrendu používal létajícího mounta, který značně zlehčil a zkrátil spoustu questů, takže to šlo velmi rychle.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L126M.jpg

14 Naposledy upravil: Radegast (2018-11-17 00:04:32)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 13 - Výsadkářem na jiné planetě

Wárek

   Směr mé nové výpravy byl jasný už od minulého pokračování. Projdu Temným portálem do bájného Outlandu. Takže lítákem do Nethergarde Keep a potom na vlastním mountovi až k portálu. Říkalo se, že skrz portál je vidět ta nová země, ale já tam nevidím nic. Jen to zelenkavé mihotání. Překvapilo mě, jak je portál obrovský. No jo, byl stavěný nejen pro orky nebo lidi, ale i pro větší tvory, jako třeba byl ten pitlord, kterého jsem porazil v Burning Steppes. Poslední pohled na Blasted Lands a vrhl jsem se do portálu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L131M.jpg
   Na druhé straně Temného portálu se sice objevila podobná rudá a vyprahlá země, jako Blasted Lands, ale vše ostatní už bylo kompletně odlišné. Žádné hraniční hory, ale jakoby to byl vyrvaný kus země, putující vesmírem. A tento dojem ještě umocňovalo nebe. Tedy vlastně žádné nebe. Jen černá obloha, tu a tam prosvícená nějakými paprsky, se spoustou pohybujících se těles, kamenů, kusů a kousků země. Dýchat můžu, sláva. A jsou tady i místní obyvatelé, kteří sem přišli portálem, jako já. A hned mě posílají do centra Hellfire Peninsuly, do pevnosti Honor Hold.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L132M.jpg
   Po příletu na Honor Hold jsem začal postupně plnit všechny úkoly a taky jsem se hned přihlásil do party na průzkum Hellfire Citadely. Ještě, že už nemusím chodit pěšky. Vezmu quest, nahodím mounta, letím na místo určení, zruším mounta, dopadnu na zem a pobiju vše okolo. Stal se ze mě výsadkář. Ale občas už mi to taky nevyšlo a musel jsem pak doběhnout pěšky ze hřbitova. Nechtěl by mě někdo healovat? Proč to healování neučí žádný warriorský trenér? Poněkud odlišná situace nastává v když jsem v nějakém dungeonu. Tam je vždy healer k dispozici a funguje to. Jako třeba v Hellfire Ramparts, které jsme proběhli, jako po másle. Ovšem pokud je healer nějaký magor, dopadne to jak v Blood Furnance. Pořád křičel: Mám zase Slow Cast, a my padli na prvním bossovi asi už počtvrté. Sprosťák jeden, pak nechal padnout jen mě, a ve čtyřech toho bosse dostali.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L133M.jpg
   V jednom z pokojů Honor-Holdské hospody ležel v posteli nemocný plukovník Jules. Tedy nebyl nemocný, ale prokletý. A to prokletí mu způsobili orkové z Gor'gaz Outpost. Neměl šanci na vyléčení, pokud se nenajde někdo, kdo by se těm fanatikům, které postihl duch felu, postavil. No samozřejmě, že jsem to byl já, kdo se musel do té pevnosti vypravit. Dostal jsem k tomu ještě totem Anchorite Relic, který z těch orků vyžene ten jejich Fel Spirit, v okamžiku, když budou umírat. Prakticky jsem tedy musel vždy porazit toho orka a pak ještě toho ducha a ten totem musel být aktivní. Když bylo hotovo, musel jsem ještě najít modlitební náhrdelník, který pomůže tomu exorcistovi uzdravit plukovníka Julese. Náhrdelník však byl definitivně ztracený. Poslední naděje byla, že ho někde zahrabal pes Fei Fei. Ten by se dal přemluvit k hledání, ale jedině za kostičku, kterou by mi prodala jeho majitelka. Ovšem ne za peníze, ale za nitě. Takže jsem nejprve obešel celý Honor Hold, než jsem našel prodejce nití, pak znovu celý Honor Hold se sklerotickým psem, který si vzpomněl, kde to zahrabal asi napočtvrté. Pak jsem konečně přinesl náhrdelník a mohl začít rituál, který vedl doktor-exorcista a já byl jeho asistent. Bylo to docela složité, protože jsem musel všechny uvolněné duchy ihned zabít a přitom náhrdelníkem léčit doktora. Žádný léčitel nejsem, takže se mi to povedlo až na třetí pokus.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L134M.jpg
   Když jsem se vydal ještě více na západ, zjistil jsem, že celý Outland není pouze taková pustina, jako Hellfire Peninsula. Na západě je hodně zvláštní země, která byla snad dříve dnem nějakého moře. Zangarmarsh je úplným opakem Hellfire Peninsuly. Všude spousta vody a otravných vodních živočichů a hlavně ty obrovské houby. Na jedné z nich je dokonce Draeneiská základna s výtahem. Začal jsem úkoly dělat zase svou výsadkářskou taktikou, ale ouha. Zdejší nagy mě skoro vždy dostaly. Ačkoliv se to shora nezdálo, byly různě poskovávané, takže když jsem dopadl u zdánlivě osamocené, najednou se jich kolem mě vyrojilo tak šest. A taky tato výsadkářská taktika nejde používat u questů, které se dělají pod hladinou vody. I přesto je Zamgarmash o dost přívětivější, než Hellfire Peninsula. A hlavně tu nechodí ten hrozný Fel Reaver, před kterým se musí neustále utíkat. V Zangarmarshi jsem dokončil půlku své Outlandské mise. Po dosažení levelu 70, jsem zůstal v Telredoru, ve zdejší hospodě. Tedy ještě jsem se před tím vrátil na Honor Hold, protože jsem si všiml, že mi nepřibývají body, za kopání rud. Zapomněl jsem se to naučit u trenéra, takže mám v Outlandském miningu asi tak úroveň 4. Nějak ty profese flákám.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L135M.jpg
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L136M.jpg

15 Naposledy upravil: Radegast (2018-11-26 00:12:30)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 14 - Northrend odspodu až na vrchol

Craftek

   Z Dalaranu jsem vyrazil na západ, do úžasné země Sholazar Basin. Bylo to součástí jednoho úkolu, tak jsem na cestu dostal i vrtulník. Sice cestou shořel, ale už skoro nad cílem, tak stačilo jen otevřít padák a byl jsem tam. Tato země, jakoby sem vůbec nepatřila. Místo ledovce, tundry nebo severského lesa, se zde rozkládá opravdová tropická džungle. Aby zde, na severu, mohlo něco takového vzniknout, musel se povrch této země ocitnout blíže ke žhavému jádru Azerothu. Za to určitě mohli titáni. S důkladností sobě vlastní snížili dno Sholazar Basinu až pod hladinu moře. Zajímalo mě, kam se ztrácí ta voda, která do této země stéká z okolních hor, ledovců a především z moře. Prozkoumal jsem nejnižší místo jménem Rivers Heart a nezjistil jsem vlastně vůbec nic. Voda se zde prostě nějak ztrácí.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L141M.jpg
   Další dominantou této země je 5 obrovských skalních pilířů, které jakoby zůstaly v původní výšce, zatímco zbytek Sholazar Basinu se propadl. Na každém z těchto pilířů je jakási tajemná anténa či co, což svědčí o tom, že titáni se zde opravdu vyřádili. Antény totiž nějakým způsobem chrání tuto zemi před vnějšími vlivy. Tedy chránily. Jeden z pilířů byl odpálen agenty Pohromy. A katastrofa na sebe nedala dlouho čekat. Nedostatek ochrany v místě zbořeného pilíře způsobil vytvoření laviny, kterou se do Sholazar Basinu navalilo obrovské množství sněhu, ledu, hlíny a především tisíce nemrtvých. Freya, resp. její avatar, se to tu snaží dát do pořádku, ale nestíhá. Tak mě požádala, abych prošel portálem do Un’goro Crateru a přivedl na pomoc Etymidiana - titánský výtvor a obrovskou destrukční silou.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L142M.jpg
   Počkat, takže tyto dvě země opravdu spolu souvisí. A navíc jsou propojeny portálem. Patrně sloužily jako takové laboratoře, kde titáni zkoumali, jak se bude život na Azerothu vyvíjet, když původní “civilizace” vrykulů a v podstatě všichni tvorové, byly postiženi kletbou masa. Titáni pravděpodobně na začátku vůbec netušili, co ta kletba bude znamenat, a tak si vytvořili tyto pozorovatelny, aby zkoumali a také trochu usměrňovali vývoj přírody. Zřejmě se jim to občas vymklo z rukou o čemž svědčí celkem vysoká koncentrace různých zmutovaných příšer, které by v jiných koutech vesmíru neměly šanci. Nakonec i název této země je vtipně složen ze slov schola (vzdělávání) a lazaret (nemocnice).
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L143M.jpg
   Levelování v této zemi je celkem zábavné. Ze začátku je z velké části věnováno již tradiční  postavě jménem Hemet Nesingwary. Nejprve jsem tedy musel Hemeta přesvědčit, že umím se střelnou zbraní zacházet (nevím proč, když jako shaman používám živly). Až když jsem sestřelil jablko z hlavy jeho asistenta, mohl jsem se vydat na lov všech možných zvířat. A také na sběr různého ovoce, ze kterého jsem následně uvařil super pivo, na speciálním zařízení. Po absolvování všech questů (vyšlo to pěkně na level 75) jsem na druhou půlku odletěl do Icecrownu. Počáteční questy zde byly celkem jednoduché, a moc se mi líbilo odevzdávat a zadávat questy na letící válečné vzducholodi jménem Orgrim's Hammer. Mimochodem, všiml jsem si, že zde také lítá alianční Skybreaker. Pokud se obě lodě ocitnou na dostřel, spustí se poplach a začnou se navzájem ostřelovat. Později začaly poněkud tvrdší questy, tak jsem to vzdal a přemístil se do goblinské základny K3 ve Storm Peaks.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L144M.jpg
   Zde jsem absolvoval několik zajímavých questů. Vesměs se týkaly práce s výbušninami. No jak taky jinak, když šlo o gobliny. Víte jak si opatřovali jídlo? Prostě našli mamuta, hodili na něj bombu a potom posbírali naporcované kusy masa a upekli. Hodně zajímavý byl quest, kde šlo o to, získat výbušninu, která byla umístěna uprostřed zaminovaného pole. Miny se odpalovaly po sebemenším otřesu v jejich blízkosti. Naštěstí způsobovaly jen minimální poškození. Ale po výbuchu mě vždy odhodily o velký kus ve směru výbuchu. Lítal jsem vzduchem sem a tam, sotva jsem se dotkl země, vybouchla další bomba a já letěl jinam. Nepomáhala ani chůze po špičkách. Až za hodnou chvíli se mi podařilo konečně dostat do středu a získat tu výbušninu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L145M.jpg
   Později jsem se dostal do krásné Vrykulské vesnice jménem Brunnhildar Village. Ale nebyla to jen tak obyčejná vesnice. Vládly zde výhradně ženy. Zdejší matriarchátní společnost vyčlenila muže na práce v dolech. Ženy pak byly cvičeny v boji a podléhaly titánskému strážci Thorimovi. A bojovaly skutečně proti všem. I všem vetřelcům. Já jsem ale měl štěstí. Když jsem v tamních dolech hledal zmizelé gobliny, oslovila mě Lok'lira the Crone. Řekla mi, že je iluzionistka, a že mě taky naučí iluzi, abych vypadal jako zdejší žena. A byl jsem skutečně k nepoznání. Nakonec jsem se dostal až na nejvyšší vrchol celého Northrendu, kde se nacházel sám titán Thorim. Ale nebylo to jednoduché. Kolem vrcholu neustále kroužili nájezdníci na dracích a já jsem musel pomocí lana přeskakovat z jednoho na druhého a likvidovat jeho jezdce. Byl to opravdu nebezpečný quest, kde jediná chybička znamenala pád z obrovské výšky. Nakonec jsem to všechno zdárně vyřešil a získal level 80, což znamenalo, že se mohu vrátit do Orgrimmaru a přemýšlet, kam se vydat dál. Mimochodem, víte kdo se ve skutečnosti skrýval za postavou Lok'lira the Crone?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L146M.jpg

16 Naposledy upravil: Radegast (2018-12-03 00:07:57)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 15 - Tajemství základny Area 52

Wárek

   Při odpočinku v hospodě v Telredoru s výhledem na celý Zangarmarsh, jsem přemýšlel nad pohnutou historií této planety. V dávných dobách Draenor ovládal rostlinný organismus Evergrowth. A nejenom ovládal, ale doslova vyčerpával všechny zdroje planety. Kdyby titán Aggramar nezasáhl, pravděpodobně by Evergrowth začal z nedostatku požírat sebe navzájem a nakonec by zde zahynulo vše živé a Draenor by se stal jen pustým kamenem. Titán však nemohl zasáhnout svou obrovskou silou. Tak stvořil horu, z ní sopku a z té potom služebníka jménem Grond. Dále je třeba říci, že Evergrowth nebylo jen tak obyčejné rostlinstvo. Byl to inteligentní organismus, který byl řízen třemi sporemoundy jménem Zang, Naanu a Botaan. Stačilo tedy porazit je a zbytek rostlinstva už si pak najde cestu k rovnováze sám.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L151M.jpg
   Grond se vydal na pochod a nejprve narazil na sporemounda Zanga. Vytrhl ho i s kořeny a praštil s ním takovou silou, že jeho tělo vytvořilo proláklinu, později nazvanou Zangarské moře a ještě později Zangarmarsh. Druhý sporemound Naanu také padl, a z jeho mrtvého těla vznikla Tanaanská džungle, která se později stala Hellfire Peninsulou. Bohužel na třetího sporemounda Botaana již neměl Grond dostatek sil. Botaan ho svými šlahouny úplně omotal a roztrhal na mnoho malých balvanů. Grond sice padl zhruba v místech, kde se nachází Trůn elementů v Nagrandu, ale z jeho těla vyvstalo mnoho kamenných bojovníků a elementálů. Ti pokračovali v boji s Botaanem a nakonec se jim ho podařilo porazit tím, že způsobili obrovský autodestrukční výbuch. To se stalo na ostrově Farahlon. Lesy, které zde vznikly z Botaanova těla, se staly prvním domovem Draenei. Odtud se jim také nakonec podařilo prchnout na Azeroth a sem směřovala největší invaze Plamenné legie a také zde bylo vytvořeno nejvíce portálů, které nakonec Draenor roztrhaly na Outland. A Farahlon se změnil na Netherstorm.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L152M.jpg
   Ze Zangarmarshe jsem pokračoval do Nagrandu. Zde jsem splnil všechny questy od Hemeta Nesingwary. Musel jsem zabít velké množství zvířat a nakonec pár elitek a výsledek? Nic. Jen uznání. Ach jo. To byl zas den. Odletěl jsem do Shattrath City, kde jsem si vybral frakci Aldor. A udělal jsem dobře. Zdejší hospodská má fakt podařené jméno. Tato krásná draenieka se jmenuje Minalei. Stačilo jí oslovit jménem, a už jsem měl před sebou škopek voňavého moku. A skutečně jsem si ho zasloužil, po těch jatkách v Nagrandu. Mimochodem, když už jsme u těch zvláštních jmen. Ještě než jsem odletěl z Nagrandu, musel jsem umravnit jednoho ogra, který se jmenoval Lump.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L153M.jpg
   Ale dost už o Nagrandu. Dále jsem toužil se podívat na Netherstorm. Zemi, která byla portály poškozena asi nejvice. Zemi, kterou si Twisting Nether ukrajuje, kousek po kousku. Realita byla snad ještě děsivější, než představy. Goblinská základna Area 52 je základním výchozím bodem v této oblasti. Je zde dokonce i banka. Ale je zde ještě něco, co mě poněkud zarazilo. Raketa. Zdejší goblini se rozhodli prozkoumat okolní Twisting Nether pomocí této “věci”. Asi je to opravdu bláznovství hodné pouze goblinů, ale proč bych jim nepomohl? Chtěli beztak jen donášet energii v různých podobách, jednou jakou fragmenty zdejších příšer, jednou jako pečlivě hlídané součástky a jednou se zase energetické krystaly válely všude okolo.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L154M.jpg
   Kromě průzkumu Nagrandu a Netherstormu se čile účastním dobývání dungeonů. Nově jsem se podíval třeba do Mechanaru nebo Arcatrazu. Tyto dungeony byly hodně náročné, ale zvládli jsme to. Ale parta, kterou jsem dostal v Sethekk Hall stála za to. Tedy především tank. Normálně pokaždé vběhnul do místnosti, nabral na sebe úplně všechno a teď se starejte. Zabili jsme tak 3-4, poté to healer neudržel a běželi jsme od začátku. Když jsme běželi popáté, tak jsme tu místnost konečně vymlátili. A v další místnosti udělal tank to samé. Nechápu. Nějak mě to tankování začíná lákat. Přece to nemůže být taková věda! Když může tankovat i takový hňup? Dosáhl jsem levelu 80 celkem rychle, díky tomu, že jsem v každém dungeonu mohl při prvním průchodu splnit několik dalších questů, Takže sbohem Netherstorme a Outlande. Pro příště už raději zůstanu na Azerothu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L155M.jpg

17 Naposledy upravil: Radegast (2018-12-10 00:45:48)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 16 - Návrat domů?

Craftek

   Po příletu z Northrendu jsem v Orgrimmaru zahlédl inzerát, který láká dobrovolníky na průzkum Pandárie. Rozhodl jsem se této nabídky využít. Zatoužil jsem znovu vidět rodnou zemi a také rodiče. Domníval jsem se, že se jedná o průzkumnou výpravu, ale trochu mě zarazilo, že jsme odletěli po zuby ozbrojenou vzducholodí. Čerstvě povýšený generál Nazgrim se obával, že stejný nápad na průzkum Pandárie bude mít také aliance. Jeho obava se ukázala jako oprávněná, když nás těsně před cílem napadla alianční loď. Někdo sice tvrdil, že střílet začali naši a aliance se jen bránila, ale teď už je to jedno. Vzducholoď je zničená a dál musím pěšky.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L161M.jpg
   Generál Nazgrim se ukázal jako velmi schopný velitel. V krátké době zformoval zbytek posádky, včetně mě, rozdal všem úkoly a rychle jsme postupovali na jih. Dokázali jsme získat i spojence. Opice z kmene Hozen. Ovšem další události ukázaly, že horda (a vlastně ani aliance) vůbec nepochopila, jak se má v naší zemi chovat. Například nemůžou jen tak věznit Anduina Wrinna a myslet si, že se ho nepokusí aliance vysvobodit. A rozhodně nemůžou formovat opičí armádu a připravovat se tak na útok na druhou frakci. Nechtěl jsem být toho součástí a tak jsem odcestoval do vesnice Dawn's Blossom, kde jsem se setkal se zajímavým týpkem jménem Lorewalker Cho. Svěřil se mi se svými obavami a vidinami a s tím, že příčinou těch jeho obav jsou orkové a lidé, kteří sem vtrhli a formují obrovské armády. Aliance se totiž obdobným způsobem spojila s kmenem těch rybích lidí, co se nazývají Jinyu. Obě armády se nakonec střetly u Dračího srdce! U našeho Dračího srdce! Sochy, kterou budovalo několik generací našich předků. Samozřejmě se stalo něco hrozného. Dračí srdce puklo a na jeho místě se objevilo obrovské Sha. My Pandareni samozřejmě víme, co v takovém případě dělat. Musí se rychle zničit ohniska a Sha zmizí. Nakonec se to podařilo i s pomocí našich draků. Ale v krajině už zůstala temná stopa.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L162M.jpg
   Asi bych měl osvětlit, proč my Pandareni tohle tak dobře umíme a proč se různé Sha u nás objevuje. V dávných dobách, kdy titáni bojovali se starými bohy se také utkali s nejmocnějším z nich, jménem Y'Shaarj. Zabili ho, ale nepodařilo se jim odstranit jeho tělo. Bylo hluboce zakořeněné v Azerothu, právě v oblasti Pandárie. Proto se také rozhodli, že ostatní bohy raději uzamknou v hlubokých vězeních. Starý bůh Y'Shaarj měl sedm hlav, které reprezentovaly sedm negativních emocí: Rozčilení, nenávist, násilí, strach, pochybnost, zoufalství a pýchu. I když byl mrtvý, jeho tělo stále ovlivňovalo vše živé. Umělo do sebe nasát negativní emoci a vytvořit z ní Sha, které dále týralo a mučilo svého původce. Pandareni se ovšem naučili se zbytkem těla starého boha žít. Dokázali dovést své sebeovládání k dokonalosti, takže žádné Sha je netrápilo. Ale když sem po dlouhé době vtrhli vetřelci s takovým množstvím negativních emocí, nemohlo to dopadnout jinak, než dopadlo.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L163M.jpg
   Lorewalker Cho mě poté poslal do chrámu Bílého tygra, abych požádal jeho vládce Xuena o pomoc. To ale bylo až v Kun-Lai-Summit. Já jsem chtěl ještě před tím navštívit svou domovinu v Údolí čtyř větrů. Sedl jsem na mounta a letěl, dokud jsem neuviděl naší farmu. Ale co to? Kde jsou naši? Na farmě hospodařili nějací cizí farmáři. Řekli mi, že farmu nyní vlastní Farmer Yoon, a že se mám zeptat v Halfhill marketu. Yoona jsem našel přímo na tržišti. Pověděl mi, co se stalo. Táta Krkoun nakonec praštil s farmařením a rozhodl se odejít do hor Kun-Lai-Summit do kláštera Shado-Pan Monastery, a věnovat se výcviku na Monka. Máma Lya odešla s ním. Naučila se v klášteře vařit pivo a měl bych je prý hledat tam.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L164M.jpg
   Vydal jsem se tedy na sever do Kun-Lai-Summit. Zahlédl jsem zase generála Nazgrima, jak se pokouší dobýt další vesnici. A samozřejmě se opodál zhmotnilo další Sha. Tentokrát jsem už na to nedbal. Zahlédl jsem v dálce chrám Bílého tygra a Xuenovi sdělil vzkaz od Lorewalker Cho. Xuen si mě chtěl nejprve prověřit a připravil pro mě tři velmi těžké zkoušky, ve kterých jsem obstál. Poté svolal ostatní celestiály a společně otevřeli bránu ve Vale of Eternal Blossoms. Tento uzavřený kus země, kde si titáni postavili obrovské chrámy, spočívá přímo na srdci boha Y'Shaarj. Je třeba ho chránit, aby se nedostalo do nepovolaných rukou. No a já si to pak namířil přímo do Shado-Pan Monastery. Ale bohužel mě tam nepustili. Prý nejsem monk. Nicméně mi aspoň poradili, kde hledat mámu. Máma je prý teď se svou pivovarnickou guildou někde na okraji Dread Wastes. Vydal jsem se tím směrem a skutečně jí našel. Byla opravdu ráda, že jsem se ukázal. Chtěla by vidět i Wárka, ale ani já jsem nevěděl, kde vlastně skončil. Povídali jsme si celý večer a druhý den jsem se rozloučil a vrátil se zpátky do Orgrimmaru. Čeká mě totiž velice zvláštní výlet do alternativní reality. Ale o tom až příště.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun6/L165M.jpg

18 Naposledy upravil: Radegast (2018-12-17 00:51:54)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 17 - Neptulonovo království

Wárek

   Další část mého putování začala vlastně omylem. Řekl jsem si, že teď je ten pravý čas se vrátit domů. Ve Stormwindu se zrovna organizovala výprava do Pandárie. Zašel jsem tedy do přístavu a nasedl na loď. Až po vyplutí jsem zjistil, že jsem si spletl loď. Tahle do Pandárie neměla vůbec namířeno. Poblíž Eastern Kingdoms se z hlubin moře vynořil jakýsi nový ostrov. Tedy ne přímo vynořil, ale dno se poněkud zvýšilo a bylo lehce dosažitelné z hladiny. To by ovšem nestálo za pozornost, kdyby se o tom prý nedozvěděla Horda, která si zde chtěla udělat novou základnu, prakticky na dohled od pevniny, kontrolované Aliancí. A tomu se mělo touto výpravou zabránit. Výprava to byla poměrně zmatená a taky dost neslavně skončila. Cestou nás napadl obrovský Kraken a stačilo pár mávnutí jeho chapadel, aby se celá loď i s posádkou ocitla na mořském dně.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L171M.jpg
   Jak už to bývá, všechno zlé je k něčemu dobré. Jeden zkušený lodní důstojník mě naučil dýchat pod vodou. Skutečně. Mohl jsem teď být pod vodou jakkoliv dlouho. Ale sotva jsem se to naučil, byli jsme opět napadeni nagami. Dokonce mě jedna naga chytla, že mě odtáhne do hlubiny, ale podařilo se mi uniknout. Další dobrou věcí, kterou jsem zde získal, byl mount, mořský koník. Objevil jsem také, že je zde spousta jeskyní, které obsahují vzduch, a ve kterých je možné si na chvíli odpočinout. Vlastně jsem měl ještě jednoho mounta, Ale jen na chvíli. Měl jsem si osedlat žraloka a z jeho pomocí napadat nagy. Víte, jak se osedlává žralok? Prostě se naloví trochu želvího masa, dá se do červeného pytlíku, pytlík na dlouhý klacek a zamává se s tím žralokovi před tlamou. Když se na to vrhne, musíte včas ucuknout a rychle na něj nasednout. Pak už stačí jen držet ten klacek tak, aby na něj viděl, ale nedosáhl a pofrčí dopředu jako blesk.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L172M.jpg
   Nejzajímavějším tvorem v této oblasti je bezesporu Nespirah. Jedná se o obrovského poloboha, tedy vlastně polobohyni. I když vlastně nevím, jak se to pozná. Nicméně problém byl v tom, že dovnitř jejího těla se dostaly nagy a vyřadily z činnosti její obranný nebo-li imunitní systém. Ale já, spolu s jedním šamanem jsme přišli na to, jak jí vyléčit. Abychom s ní mohli vůbec promluvit, musel jsem chytit kraba a použít ho jako překladatele. V místnosti, kde se nacházel její mozek se pak skrz kraba konečně rozpovídala. Podle instrukcí jsem pak pozabíjel některé klíčové nagy a osvobodil zbytek lidí, kteří se pokoušeli o to samé, ale byli chyceni. Nespirah potom spustila svůj obranný systém a my měli několik vteřin na opuštění jejího těla.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L173M.jpg
   Nedaleko Nespirah, poblíž potopených ruin elfského města Vashj'ir jsem nalezl dýku jedné nagy. Nebyla to jen tak obyčejná dýka. Měla v sobě ukryté vzpomínky na velkou bitvu mezi nagami a vrykuly. Díky těmto vzpomínkám jsem se mohl stát přímou součástí této bitvy a přispět tak, jako naga, k jejich vítězství. Poté jsem na hladině objevil záchranu. Připluly alianční lodě a navíc také ponorka. Sice mi její řízení nesvěřili, ale alespoň jsem se mohl kochat výhledem na tento podvodní svět v bezpečí za jejími okny. Vyslání ponorky do této oblasti nebylo jen tak samoúčelné. Dobrodruzi nedaleko objevili vchod do Neptulonova království, nazývaný Abyssal Maw. Zúčastnil jsem se jedné výpravy do Throne of the Tides, která dopadla celkem dobře. Tedy měl jsem tam jednu trapnou příhodu. Malinko jsem se zdržel a ostatní mi utekli a já netušil, kudy jít dál. Až po chvíli jsem objevil, že musím nastoupit na jakousi bublinu, která mě vynese o patro výš. Tak chvíli museli bojovat beze mě.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L174M.jpg
   Celkově se mi výlet do této podvodní země moc líbil. Bylo to zase úplně něco jiného a skoro ani nelituju, že jsem nezavítal domů, jak to určitě udělal Craftek. Musím ale konstatovat, že se zrovna tato země netěší přílišnému zájmu ostatních hráčů. Nepotkal jsem vlastně vůbec nikoho. Je pravda, že velká část příběhu je fázovaná, ale i přesto si myslím, že je opomíjená neprávem. Možná k tomu také přispěl fakt, že původně měl být do příběhu zařazen také raid Abyssal Maw, kde by došlo k boji se samotným Neptulonem, jako takový protipól k raidu Firelands, s Ragnarosem. Ale to se zatím nestalo, takže možná někdy příště.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L175M.jpg

19 Naposledy upravil: Radegast (2018-12-24 14:58:41)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 18 - Výlet do alternativní reality

Craftek

   Patří vůbec výlety do alternativních realit do žánru fantasy? Není to už trochu “přes čáru”? Domnívám se, že je to úplně v pořádku. Nakonec, v historii Warcraftu se to již několikrát stalo a pokaždé v tom měli prsty (nebo vlastně drápy) bronzoví draci. Tentokrát za vše mohl bronzový drak jménem Kairozdormu, zkráceně Kairoz. Propojil Temný portál v Blasted Lands s portálem na Draenoru, ale tak, že cestovatele z Azerothu přenesl v čase o několik desítek let nazpátek a naopak cestovatele z Draenoru o několik desítek let do budoucnosti. Ale proč to vlastně udělal?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L181M.jpg
   Kairoz byl zastánce idei černého draka Wrathiona, který si také říkal Černý princ. Jeho idea spočívala v tom, že invazi Plamenné legie na Azeroth, může zastavit pouze jedna silná armáda. Draci proto musí významně pomoci buď Hordě nebo Alianci, aby jedna z frakcí zvítězila a tu druhou si podrobila. Podle něj to je jediná cesta, jak Plamennou legii porazit. Kairoz se rozhodl pomoci Orkům. Využil toho, že byl pozván na soud s Garroshem Hellscreamem jako svědek událostí, a pomohl mu uprchnout. Dostali se přes upravený portál na Draenor, zrovna ve chvíli, kdy orkové pili Manorothovu krev. Garrosh se dokázal rychle prosadit a sjednotil orky do nové Železné Hordy. Kairoz ale chtěl jít ještě mnohem dál. Chtěl dalšími portály propojit ještě více časových linek a dostat do jednoho okamžiku co největší množství orků. Takové armádě, po její invazi na Azeroth, neodolá nikdo. Ale Garroshovi se tento plán moc nezamlouval a tak ho jednoduše zabil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L182M.jpg
   A nyní se konečně dostávám na scénu já. Stojím před Temným portálem a hádejte, kdo stojí vedle mě? Ano, je to on. Sám velký Thrall. Jdu po jeho boku do největší bitvy svého života. Když jsme prošli Temným portálem, málem se mi zastavilo srdce. Takové obrovské množství protivníků, jsem fakt nečekal. Ale dokázali jsme to. Zničili jsme portál a obrovské přesile jsme unikli na lodi. Přistáli jsme (nebo spíše ztroskotali) na útesech snad jediné klidné oblasti, ve Frostfire Ridge. A přišel nás uvítat sám náčelník klanu Frostwolf, Durotan. Ano i takové krkolomnosti způsobila tato časová zákruta. Durotan se setkal se svým, ještě nenarozeným synem. A neuvítal ho příliš přátelsky, když uviděl, že má zelenou kůži. Ale i přesto jsme se všichni pustili do práce a vybudovali novou pevnost, kterou, kdoví proč, nazvali po mně.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L183M.jpg
   Země klanu Frostwolf nebyla až tak klidná, jak se zdála ze začátku. Moje garrison i ostatní sídla byla neustále napadaná různými protivníky. Pomohl jsem Durotanovi získat zpět jeho Bladespire Citadel, která byla okupována Ogry. Také jsem mu pomohl udobřit se se svým bratrem Ga'narem. On mi zase pomohl, když mojí garrison napadli nějací vetřelci. Ale ta největší bitva nás teprve čekala. Železná Horda si vybudovala základnu na hranici s Gorgondem a chystala se na rozhodující úder. Ten přišel zanedlouho, ale zastihl nás opět připravené. No, asi bychom to prohráli, nebýt Froswolfského shamana Drek'Thara. V horském průsmyku Thunder Pass svrhl na Železnou Hordu lavinu kamení a bylo po bitvě.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L184M.jpg
   Ačkoliv to zde vypadalo docela slibně a dovedl bych si představit, že zde, ve své garrisoně, strávím zbytek života, rozhodl jsem se své působení na starém Draenoru ukončit. Získal jsem totiž level 100 a to znamená, že jsem jsem již zcela připraven, se utkat s Plamennou legií. Tu stovku jsem získal tak rychle také proto, že jsem byl v několika dungeonech, z nichž se mi asi nejvíc líbil Achindoun, ale ostatní byly také zajímavé. Určitě se sem ještě někdy vrátím. Vždyť mám i ten Garrison hearthstone. A pár followerů.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L185M.jpg

20 Naposledy upravil: Radegast (2019-01-09 23:58:09)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 19 - Nová přítelkyně

Wárek

   Asi bych v dalším pokračování své cesty neměl o čem psát, kdybych nepotkal Yrel. Na tuto cestu se mi vlastně ani moc nechtělo. Měl jsem se zase dostavit k Temnému portálu. Ale proč, když jsem v Outlandu před časem byl a všechno (skoro všechno) tam prozkoumal a vyřešil. Tentokrát však měl portál oranžovou barvu a bylo to nějaké divné. A taky se tu shromáždila celá garnitura osobností z Aliance i z Hordy. Samozřejmě v čele s Khadgarem. Ale byl tu taky Vidicator Maraad, a taky ten nabručený ork Thrall. Tomu se asi bojovalo zvlášť těžce, když viděl své zfanatizované bratry orky z nové Železné hordy, jak všem usilují o život. Naše parta byla početně o hodně menší, ale přesto jsme se dokázali probít Tanaanskou džunglí až do jakési jeskyně. A tam jsem našel Yrel. Byla zrovna zesláblá po boji z jedním z Ner'zhulových důstojníků a tak jsem jí doprovodil ke Khadgarovi, který ji rychle uzdravil. A od té chvíle se ode mě nehnula ani na krok a mně to bylo docela příjemné. Následně jsme zbourali ten portál a unikli mnohonásobné přesile na ukradené lodi.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L191M.jpg
   V Shadowmoon Valley, kousek od místa, kde loď najela na skálu, jsme s Yrel a dalšími pomocníky, vybudovali solidní pevnost, jako základnu, pro naše budoucí bojové operace. Yrel se ukázala jako schopná organizátorka. Po určité době jsem začal rozumět i tomu jejímu draenejskému jazyku. Když třeba řekla: “Krona ki cristorr”, vím, že chtěla říct: “Plamenná legie padne”. Nebo třeba řekla: “Aar-don'sha, ki kahl'dos”, což znamenalo: “Se světlem zvítězíme”.Když jsem musel na chvíli odejít za nějakým úkolem, popřála mi štěstí v jejich jazyce, což znělo jako “Archenon poros”. Samozřejmě uměla dobře i ten náš jazyk, ale občas to znělo tak trochu komicky. Zejména R jí dělalo potíže a vypadalo to, že ráčkuje.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L192M.jpg 
   Yrel mi také říkala, jaké mám štěstí, že jsem vyrůstal s mámou a tátou, protože ona své rodiče nikdy nepoznala. Vychovala jí její starší sestra  Samaara. Ona byla jedinou rodinou, co měla. Žily společně v Embaari Village, ale jejich cesty se rozdělily, když se Yrel stala kněžkou v Karaboru. Odtud jí vyslali bojovat proti Železné hordě. Yrel zatoužila se opět setkat se svou sestrou, tak když byl v pevnosti klid, vyrazili jsme do její vesnice. Cestou jsme se však dozvěděli nemilé zprávy. Vesnice je prý pod útokem Shadowmoon klanu. Co se to s těmi orky stalo, že víc a víc napadají draeneiské vesnice a zabíjejí obyvatele. Snad je Samaara v pořádku. Skutečnost však byla mnohem horší. Invazi orků jsme sice zažehnali, ale sám náčelník klanu Ner'zhul jí unesl do svého sídla - horské vesnice Shaz'gul. Ihned jsme zorganizovali výpravu na její záchranu, ale bohužel jsme přišli pozdě. Samaara byla mučena a její život vyhasl právě v momentě, když jsme dorazili na to místo. Yrel byla úplně zlomená.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L193M.jpg
   Díky vydatné pomoci propheta Velena jsme však nakonec Železnou hordu v Shadowmoon Valley porazili, ale pak se ukázalo, že další z jejich klanů, Blackrock, se hodlá vylodit v Taladoru. Mají prý v úmyslu vniknout do Shattrath City a vyvraždit všechny obyvatele. Díky našim obranným akcím, se podařilo některé operace Železné hordy přerušit. A víte, kdo jim velel? Orgrim Doomhammer, důstojník klanu Blackrock, přímo podřízený náčelníkovi Blackhandovi. Durotan se dokonce pokusil přesvědčit Orgrima, jako svého dávného přítele, na tajné schůzce, ať toho nechá, ale ten o tom nechtěl ani slyšet. Bohužel to byla asi poslední hezká věc, co v životě zažil, protože následně byl Orgrim předvolán na loď, před náčelníka Blackhanda, který ho za všechny neúspěchy seřval takovým způsobem, že ho na místě zabil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L194M.jpg
   A pak se zde odehrála scéna, která zajisté vešla do historie Warcraftu. Byli jsme teleportováni na loď, kde se nacházel sám Blackhand, ale boj se nevyvíjel pro nás úspěšně. Blackhand, který předtím zabil Orgrima, poslal na smrt také Vindicatora Maraada a nechybělo mnoho a zabil by i náčelníka Durotana. Yrel však po něm, v poslední chvíli, hodila svou hůl, což mu nijak neublížilo, ale upustil od drcení Durotanova hrudníku. Otočil se na ní a pohrdavě k ní odkráčel. Yrel mezitím oživila, za Blackhandovými zády, Durotana, který rychle pochopil, co má udělat. Jedinou možnou věc. Zatímco Blackhand už držel Yrel pod krkem, hodil jí svou sekeru a Yrel ošklivě zranila Blackhanda do ramene, až jí musel pustit. V tom okamžiku nás všechny teleportoval Khadgar zpět na břeh, protože na loď vystřelilo dělo a vše se ocitlo v plamenech. Tato scéna je významná právě v tom, že ukazuje o čem je tato hra. Skupina postav, o hodně slabších, než protivník, může vzájemnou spoluprací, organizovaností a šikovností, porazit mnohonásobně silnějšího soupeře, i když to zpočátku vypadá téměř beznadějně.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L195M.jpg

21 Naposledy upravil: Radegast (2019-02-07 00:24:28)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 20 - Tři zkoušky ve Stormheimu

Craftek

   Další kapitolu svého putování musím začít chtě-nechtě, jednou nepříjemnou událostí. Dostal jsem vzkaz, ostatně jako vždy v poslední době, že se mám dostavit do Durotaru a nalodit se na výpravu, tentokrát na Broken Isles, s cílem zastavit invazi Plamenné legie. Vše probíhalo celkem normálně, dokonce jsme, s vydatnou pomocí od aliance, porazili monstrum jménem Krosus. Ale už tady došlo k otřesné události, kdy Krosus, před svou porážkou, spálil svým ohnivým dechem rytíře Stříbrné ruky, Tyriona Fordringa. A od té chvíle začala být přesila démonů neúnosná. Bojovali jsme jako ještě nikdy předtím, ale Sylvanas nakonec zatroubila k ústupu. Později jsem se dozvěděl, co se stalo. Démoni dostali náčelníka hordy Vol'jina. A navíc, král Stormwindu Varian obětoval svůj život pro záchranu jejich létající lodi.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L201M.jpg
   Po této porážce všem došlo, že Plamennou legii neporazíme jen tak, že tam prostě naběhneme, vytasíme zbraně, zabijeme pár démonů a ostatní se dají na útěk. Každé povolání se musí zdokonalit. My shamani máme za úkol především naklonit na naší stranu všechny elementy. Existuje jediné místo na Azerothu, kde se můžeme setkat se všemi elementy naráz. Maelstrom. Obrovský mořský vír, který vznikl po výbuchu Studny věčnosti. A zdá se být nedaleko od Broken Isles. Všichni shamani na Maelstrom, zavelel Khadgar! Jo vlastně jsem dostal ještě jeden speciální úkol. Prý existuje mocná artefaktová zbraň, která dokáže rozpoutat bouřku i na klidném moři. Jmenuje se Ra-Denova Pěst. Jakýsi dar od titánů. Ale obdarovaný Ra-Den s ní nakládat dost neuváženě, tak se později dostala k celestiálovi Xuenovi a tady už je jasné, že právě já jsem pro ní musel jít, když jsem z té Pandarie. Takže jsem se znova kouknul domů, a artefakt prostě u Xuena vyzvedl. Tedy trochu se vzpouzel, ale ne moc. Rychle jsem se vrátil do Dalaranu a přemístil se pomoci portálu na Maelstrom. Shamanů tu bylo požehnaně a také tu byl Thrall, za což jsem byl rád.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L202M.jpg
   Ale zpět k dobrodružství. Zjistil jsem, že tady v Maelstromu zatím nejsem nic platný. Vydal jsem se tedy do Stormheimu. Vrykuly už znám, tak to bude celkem příjemně strávený čas. A ze začátku to tak skutečně vypadalo. Plnil jsem jednotlivé úkoly a dostával se od pobřeží hlouběji do této země. Měl jsem stále na paměti svůj hlavní cíl. Musím donést do Dalaranu jeden z Pilířů stvoření, nazvaný Aegis of Aggramar. Ale kde ho hledat? Řekli mi, že uprostřed země je zřícenina, která se nazývá Aggramar, ale tam prý nic není. Naštěstí jsem nakonec potkal jakéhosi poustevníka, který si říkal Havi a ten mi o Aegisu řekl víc. Například, kde ho hledat, jak se k němu dostat a hlavně, že nejsem sám, kdo tento artefakt chce. Aegis of Aggramar chce totiž donést Gul'danovi sám vrykulský král Skovald. A ten se už prý dostal až do Halls of Valor, kde mu ho má sám Odyn vydat. Věci se totiž mají tak, že Aegis dostane pouze ten, kdo složí tři těžké zkoušky. Zkoušku síly, vůle a chrabrosti. A sám Odyn pak uzná, že ty zkoušky byly splněny a Aegis může být vydán.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L203M.jpg
   Skovald byl vůbec zajímavý “ptáček”. Pravděpodobně se zhlédl v Arthasovi, protože zabil svého královského otce, pak také své bratry a nakonec i svou matku královnu. A stal se králem. Jeho činy neušly pozornosti Gul'dana, který mu nabídl, že když se přidá k Plamenné legii, ušetří jeho Vrykulské království. Ale že mu na oplátku musí donést z Halls of Valor právě ten Aegis of Aggramar. Skovald šel tedy do Aggramaru a nechal si zadat tři úkoly od strážce Yotnara. Ale jejich splnění si vyložil tak nějak po svém. Zkoušku síly uskutečnil tím, že roztřískal Yotnara na malé kousky a zničil také celý Aggramar, aby už nikdo po něm nezjistil, jaké zkoušky jsou potřeba na získání Aegisu. Zkoušku vůle pak uskutečnil tím, že zotročil draky z klanu Thorignir a jejich šéfy uzavřel do pastí, vysoko v horách. A zkoušku chrabrosti pak obešel tím, že přesvědčil vrykulské mystiky, kteří umějí rozmlouvat s dušemi mrtvých, aby i ti mrtví uznali Skovada jako svého krále a jediného vyvoleného, který může Aegis získat.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L204M.jpg
   Můj úkol tedy byl především napravit, co Skovald zkazil. V Aggramaru jsem našel všechny kousky Yotnarova těla a také všechny informace, aby zadávání úkolů opět fungovalo. Tím jsem rovnou splnil zkoušku síly. Pak jsem se vypravil do hor. K drakům jsem se nakonec dostal, ale musel jsem používat takovou vystřelovací kotvu s lanem, prototže žádná jiná cesta tam nevedla. Sláva, draci osvobozeni a zkouška vůle taky splněna! Ale při třetí zkoušce bylo “rozmlouvání” s dušemi mrtvých asi nad moje síly. Mám totiž pocit, že jsem tak nějak umřel a dostal se do Helheimu. A záhy jsem se dozvěděl, že odtud není cesty zpět, což mělo určitou logiku, ale mně se to moc přijmout nechtělo. Nakonec jsem s trochou diplomacie a trochou svého bojového umění přesvědčil Helyu, že mám ještě právo být živý a ač nerada, mě propustila na Azeroth. Havi mi řekl, že tím jsem určitě splnil i tu třetí zkoušku a mám se urychleně dostavit na vrchol katedrály, kde je portál do Halls of Valor. Katedrála byla obležená démony, takže jsem se musel složitě probíjet, ale nakonec jsem stanul před posledními schody do katedrály. Překvapilo mě, že Havi už tam byl. Jak se tam dostal? A v tu chvíli už mně to došlo. Havi byl sám Odyn, který mě, maskovaný za poustevníka,  celou dobu napovídal, jak se mám k němu dostat. Teď už stačilo jen projít portálem a porazit Skovalda v Halls of Valor a tím získat Aegis of Aggramar, který jsem následně hrdě umístil v Dalaranu.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L205M.jpg

22 Naposledy upravil: Radegast (2019-02-28 23:05:01)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 21 - Prokletí Azsuny

   Sotva jsem opustil svoji pevnost v aternativním Draenoru, začaly mít události rychlý spád. Myslel jsem si, že se budu chvíli jen tak poflakovat po Stormwindu, ale realita byla jiná. Ve Stormwindském přístavu naverbovali úplně každého. Že nechceš? Každý přece musí bojovat za našeho krále!. Já na to, že můj král to není, já jsem pandaren. Ale to už jsem měl na sobě jakési brnění a už do mě cpali jídlo. A pak hurá na loď. Jeden taky naverbovaný mi prozradil, co se vlastně děje. Musíme prý těm démonům z Plamenné legie natrhnout triko. Tedy on místo trika použil slovo, začínající na P, z čehož jsem usoudil, že je podstatně více motivovaný, než já. Samozřejmě jsem si také vzpomněl, jak dopadla předchozí výprava, která měla také “narthnout triko”, ale Hordě. Ani jsme tam nedopluli! Naší loď potopil Kraken a pro mě to znamenalo několikadenní bloudění po mořském dně v Kelp'thar Forestu. Bohužel ani tentokrát mě tušení nezklamalo. Výprava dopadla jak dopadla, asi to všichni víte. Král Varian Wrynn byl zabit a my ostatní jsme prchali tak rychle, že démoni jen rozpačitě kroutili rohatými hlavami a když nebylo s kým bojovat, tak se šli zase koupat do těch svých zelených loužiček.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L211M.jpg
   Ovšem to nebylo všechno. Asi díky mé typické pandarenské siluetě si mě opět všimli a vyhodnotili jako nejlepšího bojovníka z celé výpravy. A jedině já prý dokážu dobýt Skyhold. Cože? Skyhold? To je něco jako warriorské nebe. Dostanou se tam jen ti nejlepší warrioři, ale rozhodně se už nedostanou zpátky, protože přece zemřeli hrdinskou smrtí. Tak tohle mi osud přichystal? Ale Odyn mi cestu zpět nakonec umožnil, prostřednictvím jedné valkýry. Tedy chtěl za to malou protislužbu. Měl jsem donést Warbreaker, nejmocnější obouruční meč. Je ukryt v nějakých katakombách pod Tirisfalem. A ta valkýra mě tam prý portne. Ale moc se jí to nepovedlo. Dala mi vybrat, jestli chci do Dalaranu nebo Tirisfalu a tak jsem řekl Dalaran, protože mě napadlo, že si konečně odpočinu v místní hospůdce. A ona mě normálně portnula do původního Dalaranu v Hillsbrad Foothills, tam co je teď kráter, takže jsem se ocitl ve vzduchu a dopadl na dno kráteru, jako pytel brambor. Samozřejmě jsem umřel, běžel ze hřbitova a pěstí hrozil do nebe té valkýře. Takhle se zachází s hrdinou Azerothu?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L213M.jpg
   Meč jsem nakonec získal, obešlo se to již bez zvláštních zážitků, a Odyn byl spokojený. Valkýra mě tentokrát portnula do správného Dalaranu, ale já místo vytouženého odpočinku, dostal další úkol. Donést z Azsuny jeden z Pilířů stvoření, jménem Tidestone of Golganneth. Vybral jsem si Azsunu, protože byla blízko a myslel jsem, že budu rychle zpátky. Ale trochu se to protáhlo. Nejdřív jsem se ocitl zase v první linii proti démonům, ale vůbec se mi nechtělo s těmi zmetky bojovat. Vyhýbal jsem se jim, jak jsem jen mohl. Pak se mi však podařilo osvobodit dračici Stellagosu a svět okolo se náhle změnil. Kdybyste viděli, jak je krásná, v té její elfí podobě... A jak krásně uměla povídat o těch zdejších magických liniích! Mně to sice moc neříkalo, ale poslouchal jsem jí a na všechno souhlasně kýval. Se záminkou, že jí pomůžu zachránit jejího dědu Senegose, jsem s úlevou tuto oblast opustil. Senegos na tom nebyl moc dobře, ale dokázali jsme ho zachránit. Na oplátku prozradil, že ten Pilíř stvoření je prý v Nar'thalas Academy. Ale pozor, všichni obyvatelé akademie jsou prokletí - tedy vlastně přežívají jen jako duchové.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L212M.jpg
   Do akademie jsem došel v doprovodu ducha prince Farondise. Vyprávěl, že byl kdysi rádcem královny Azshary. Ovšem když zjistil, že zaslepená královna chce využít Studnu věčnosti pro otevření portálu, kterým by na Azeroth vstoupiĺa Plamenná legie včele se Sargerasem, rozhodl se Studnu věčnosti zničit. Chtěl k tomu použít právě artefakt Tidestone of Golganneth, který je uložen Nar'thalas Academy. Ale královna se to v poslední chvíli domákla. Farondis už měl artefakt skoro ve svých rukách, ale ona seslala na celou akademii a okolí zlou kletbu, která měla zajedno zničit artefakt a zadruhé poškodit její obyvatele tak, že se z nich stali duchové. Nicméně artefakt tento útok přežil a mým úkolem bylo jej z akademie vyzvednout. Tam už jsem musel sám, protože Farondis nesměl do akademie vstoupit, za to, co jejím obyvatelům způsobil, byť byly jeho úmysly čisté.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L214M.jpg
   Mágové v akademii mě zkoušeli naučit nějaká kouzla, tak jsem to s posměšky absolvoval. Jak chcete naučit warriora kouzlit? Nakonec uznali, že to je marné, ale prozradili mi, kde je artefakt ukryt. Už jsem ho skoro měl. Ale pak se tu náhle objevily elitní nagy, omráčily mě a odtáhly někam mimo akademii do jakési sluje (a samozřejmě artefakt mi ukradly). Naštěstí mě odtud vysvobodil Farondis, který hlídkoval venku a všechno viděl. Vyprávěl mi, že přišla dokonce i sama královna Azshara a že se utkali v boji, ale neměl šanci jí porazit. Pak uviděl, jak mě táhnou pryč a tak mě vysvobodil. Pro získání artefaktu musím teď do oblasti zvané Oko Azshary, kde se určitě nacházejí ty elitní nagy. Rychle jsme utvořili skupinku pěti dobrodruhů a vydali se do Oka pro artefakt. Boje to byly tuhé. Asi nejvíc nám dala zabrat hydra Serpentrix. Ukázalo se, že parta nebyla tak dobrá, jak jsem si myslel na začátku. Po prvním neúspěchu odešel tank a ten nový tank byl zase až příliš prostořeký. Dokonce mě označil jako příčinu všech neúspěchů. Prý že mám příliš nízké DPS. Já, hrdina Azerothu! Samozřejmě to nebyla pravda i když uznávám, že jsem měl před tou poslední smrtí více starost abych nestál v těch zelených sračkách, než abych udržel správnou rotaci svých schopností a úderů. A taky jsem nedopatřením zaútočil na okolo poletujícího racka, který mě pak ukloval k smrti. Ale nakonec jsme vyvázli jako vítězové. S Tidestonem v kapse jsem se vrátil do Dalaranu, pověsil ho, a konečně se šel rozvalit do alianční taverny. A už mě odsud nikdo nedostane.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L215M.jpg

23 Naposledy upravil: Radegast (2019-03-14 23:34:58)

Re: Krkounův deník - druhá generace

Kapitola 22 - Není totem jako totem

Craftek

   Po úspěšném absolvování těžkých zkoušek ve Stormheimu jsem si, pohledem na mapu, vybral Highmountain. Chtěl jsem se, mimo jiné, také seznámit se zdejšími taurenskými šamany. Ale upřímně, moc jsem se toho od nich nenaučil. On totiž není šaman, jako šaman. Zdejší šamani sice také čerpají energii ze základních živlů, ale dělají to prostřednictvím totemů. Tedy, ne že bych tuhle věc nikdy neznal nebo neviděl. S těmi malými totemy jsem to zkoušel a moc mi to nešlo, ale aspoń chápu, v čem to spočívá. Nicméně taureni zpravidla nosí jeden totem, ale zato pořádný, a používají ho také jako zbraň. Můžou si to dovolit, když jsou takoví obři, ale pro mě to moc není. Rád bych viděl pandarena, který se vláčí na zádech s takovou kládou. Takže jsem zůstal u své osvědčené taktiky a totemy ponechal taurenům. Oni vůbec to slovo totem chápou v širším významu. Totem znamená taky město, domov nebo pevnost. A právě v jednom takovém “totemu” začalo mé zdejší dobrodružství.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L221M.jpg
   Thunder Totem je vysoká kruhová stavba, částečně vytesaná do skály na soutoku dvou horských řek. Mezi patry se cestuje výtahy a nahoře stavbu zdobí, jak jinak, totem. Úkol, kterým mě tentokrát pověřil Khadgar, byl jasný už od počátku. Měl jsem mu donést Hammer of Khaz'goroth, jeden z pilířů stvoření, který je uložen právě v Thunder Totemu. Ale jak už to bývá, trochu se to zkomplikovalo. Po příletu jsem se dozvěděl, že kladivo bylo ukradeno drogbary, kteří chtějí s jeho pomocí získat kontrolu nad Highmountain. Drogbaři byli původně jen jakýsi nepovedený titánský pokus. Žili hluboko v zemi v nekonečných jeskyních pod Highmountain. Žil zde však také někdo jiný. Černý drak Neltharion, později známý jako Deathwing. Objevil v drogbarech jistou dávku inteligence, ovšem nepříliš velkou, takže z nich postupně udělal své služebníky. Mimo jiné to byli oni, kdo přidělali na draka ty adamantiové pláty. Deathwinga odsud vyhnal tauren Huln Highmountain (po něm také dostala tato země jméno), pomocí právě Hammer of Khaz'goroth, čímž také drogbary osvobodil z Dethwingova otroctví. Ovšem ani po tomto činu nebyl vztah mezi taureny a drogbary příliš vřelý. Tolerovali se, obchodovali spolu, ale to bylo asi tak všechno. No uznejte sami, přátelili byste se s někým, kdo jí syrové šneky a jeho domácím miláčkem je jedovatý červ?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L222M.jpg
   Ale zpět k hlavnímu ději. Drogbaři, snad posíleni mocí toho ukradeného kladiva, začali útočit na taureny ze všech směrů. A taky, zcela nepochopitelně, vyhazovali ryby z řek na břeh. Opravdu nejsou příliš inteligentní. Takže nezbývalo než ty ryby zase do řeky vrátit. Ale jestli si myslíte, že nějak citlivě a s úctou, tak to jste na omylu. Na to nebyl čas. Prostě jsem přiběhl, nakopl rybu jak fotbalový míč a ona letěla až do řeky. Ale dost legrace. Záhy jsem se přesvědčil, jak mocná zbraň je Hammer of Khaz'goroth. Drogbaři, včele se svým králem jménem Dargrul, zaútočili na taurenskou vesnici Riverbend a téměř jí srovnali se zemí. Obyvatelé tak, tak stačili utéct do Thunder Totemu. Bylo jasné, že samotné vesnice náporu drogbarů neodolají. Potřebujeme posily. Kromě Thunder Totemu a Riverbendu jsou v horách ještě další dvě taurenské vesnice, které by mohly pomoci. Navštívil jsem nejprve Skyhorn. Kmen, který je významný tím, že jako jediní taureni, dokáží létat na obrovských horských orlech. Zrovna řešili nějaké potíže s harpyjemi, což pro mě byla hračka. Na oplátku slíbili pomoc, proti drogbarům. Poslední kmen jménem Bloodtotem, se mi však nepodařilo získat. Jejich náčelník Torok se totiž spojil s Plamennou Legií a všemožně se mi snažil mojí misi komplikovat. Nakonec jsem ho musel zabít. Narazil jsem zde ale na významnou posilu. Věznili tu totiž Navarrogga jednoho z drogbarských náčelníků, který se odmítl přidat k Dargrulovu řádění. Když jsem ho zachránil, slíbil naopak věrnost taurenům.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L223M.jpg
   Další část dobrodružství se pak odehrávala ve východní části Highmountain. V údolí Snowblind Mesa jsme čelili dalšímu drogbarskému útoku. Bylo patrné, že jejich síla roste. Vzali si dokonce na pomoc obrovské červy, kteří vrhali kolem sebe kvanta jedu, takže se k nim prakticky nešlo dostat. Nakonec jsme útok zažehnali a osvobodili ohrožené obyvatele. Finále této bitvy se odehrálo přímo před vchodem do Neltharion's Lair. Z jeskyně se valili obrovští kamenní elementálové a já dostal k dispozici Skyhornského orla, na jehož hřbetě jsem shazováním bomb likvidoval jednoho po druhém. Pak bylo náhle po boji, ale to hlavní teprve přišlo. Uvnitř jeskyně se skrýval sám Dargrul a údery kladiva vybízel, abychom ho napadli. To jsme také udělali a bitva to byla docela dlouhá. Neodolal naší přesile a když měl už života namále, zbaběle se stáhl do nitra své jeskyně.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L224M.jpg
   Ihned jsme zorganizovali výpravu do dungeonu Neltharion's Lair. První, co mě překvapilo, byl začátek. Chápu, že nebyl čas na normální sestup, ale vrhnout se do proudu podzemní říčky a pak volným pádem dopadnout do jezírka je, podle mě, trochu riskantní. Když tedy zvážím to, že na úspěchu naší výpravy závisí mnoho dalších životů. Dále mě překvapilo, jak snadno jsme se dostávali přes jednotlivé bosse. To fakt byla byla hračka, s takovou partou. Jen v jednom případě jsme měli namále. Ularogg Cragshaper. V jednu chvíli tento boss udělal jakousi krutou abilitu, která pozabíjela tři členy naší party. Zůstali jsme jen já a tank. Já jsem zůstal, protože jsem se léčil sám a nečekal na healera. Ani v takto vážné situaci jsme to nevzdali, protože bossovi už moc nezbývalo. Párkrát jsem tanka zaléčil, ale vlastně jsem ani nemusel, protože to byl druid. A hlavně jsem ze sebe vykouzlil snad vše, co jsem uměl. A byl dole. A po chvíli nás čekal sám Dargrul s tím kladivem, co jsem měl donést Khadgarovi. A po další chvíli jsem měl ten Hammer of Khaz'goroth v batohu a spěchal do Dalaranu. Pevně doufám, že jak Ra-Denova pěst, tak Khaz'gorothovo kladivo pomůžou v boji s Plamennou Legií. Více už pomoci nemohu, protože jsem dosáhl levelu 110. Vy už víte, jak to dopadlo? Možná jsou tohle poslední řádky mého deníku, protože jsem ztracen někde ve tmě a v chaosu poté, co Plamenná Legie Azeroth zničila. Možná však, že nakonec zvítězíme a celý Azeroth si bude užívat mír. Kdo ví?
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun7/L225M.jpg