26 Naposledy upravil: Radegast (2018-02-15 17:02:17)

Re: Krkounův deník

Kapitola 26 - Ztracen v Andorhalu

   Opouštím Kalimdor vzducholodí a letím do Undercity. Tedy k Undercity. Je zajímavé, že téměř nikdo na té vzducholodi nezůstane až do úplného přistání. Každý seskočí předem. Přijde sice přitom o cca 3/4 životů, ale než doběhne do města, už je zase zdravý. Tedy za předpokladu, že ve vstupní zahradě zrovna neřádí skupinka "alíků", která bez milosti kosí každého procházejícího horďáka. No nic, tak jsem se opět oživil na hřbitově a návštěvu Undercity odložil. Vyrazil jsem rovnou na východ do Bulwarku, kde jsem čekal spoustu questů do Western Plaguelands. 10-ti minutový debuff mi tady v Tirisfal Glades nevadí a než dojedu do Bulwarku a přečtu questy, tak bude pryč.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/Andorhal3M.jpg
   V Bulwarku jsem dostal pouze jeden quest do města Andorhal. Měl jsem označit vstupy do všech čtyřech strážních věží jakousi magickou pochodní. Vypadalo to jednoduše, ale nebylo.  Andorhalští nemrtví jsou sice levelově 53-55, ale umí celou řadu nepříjemných věcí. Například se umí vyléčit během boje, nebo umí vysát manu a taky umí přivolat nejbližšího kolegu na pomoc. V každé strážní věži jsou elitní strážci, se kterými nelze bojovat sólo. Po cestách se pohybují elitní nemrtví ogrové, zvaní abomination. Navíc se sem mnoho hráčů nehrne, takže sehnat partu je zde skoro nemožné. Snad jediná výhoda byla, že přítomní "alíci" se báli stejně jako já, takže neútočili. Celé moje působení v Andorhalu bylo převážně dobíhání ze hřbitova u Bulwarku. Nakonec jsem to po několika smrtích dal. Bohužel o další quest jsem se ani nepokoušel. Byl opět do Andorhalu a  byl elitní a navíc s partou, protože se jednalo o zabití šéfa Andorhalu, licha Araje.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/Andorhal4M.jpg
   Ale v Bulwarku se otevřel nový quest u apatykáře. Ten chtěl vyrobit kostěný klíč do Scholomance. Takže jsem mu nejprve donesl z Andorhalu 15 kousků kostí ze skeletonů. Následně mě s těmi kostmi poslal klasicky na druhý konec světa do Gadgetzanu, kde mi jeden goblin vyrobil za hříšných 15 goldů formičku. Z touto formičkou jsem letěl do Un'Goro Crateru, kde jsem měl v lávovém jezírku vyrobit ten klíč. Bylo to samozřejmě na vrcholu lávové hory, nedaleko jeskyně s tím elitním ohnivým elementálem. Dříve než mě stačil zabít, jsem ale zjistil, že jsem si zapomněl koupit dva thorium bary, které k tomu vypálení jsou potřeba. Takže po půlhodince jsem tam byl zpět a hledal místo, kde to vypálit. Konečně se to povedlo a vrátil jsem se s klíčem zpět do Bulwarku. Další quest byl opět na zabití šéfa Araje takže jsem to opět vzdal.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/Andorhal5M.jpg
   Vydal jsem se dále na východ do Eastern Plaguelands. Měl jsem zadaný quest od Jessicy Redpath z Everlooku, abych vypátral, zda její malá sestra Pamela přežila válku o Darrowshire. Sláva, je naživu. Musel jsem ale nejprve najít a poskládat všechny díly z její panenky. Tatínek se prý už dlouho neobjevil a tak mě poslala vyřídit vzkaz její tetě Marlene do Andorhalu. Vrátil jsem se do Andorhalu, tedy na hřbitov vedle, ale teta Marlene řekla, že všichni z Darrowshire, včetně Pamelina otce, jsou již nemrtvá monstra. Leda, že by někdo dokázal vrátit čas. V Andorhalské hospodě je prý podivná gnomka jménem Chromie, která by mi mohla poradit, protože údajně umí kouzlit s časem.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/eastern6M.jpg
   Gnomka mi prozradila, že je ve skutečnosti bronzový drak Chronormu a sleduje zde poruchy v jednotlivých časových vláknech. Příčinou těchto poruch jsou červi, kteří způsobují otravu obilí v sýpkách. Tito červi se přemisťují mezi časovými vlákny, ovládáni magií licha Araje, který se takto stará o stálý přísun otráveného obilí. Těch pár červů jsem sice zabil, ale v následujícím úkolu chtěla donést hodinky, budíky, nebo prostě něco, co měří čas, a původní obyvatelé to nechali ukryté někde ve skříních nebo truhlách. To bylo už nad moje síly, protože truhličky se objevovaly náhodně uvnitř některých budov a neměl jsem možnost zjistit dopředu, zda v té budově truhlička je nebo není. Tak jsem to opět vzdal a vydal se na východ až jsem došel do Lights Hope Chapel. Během bojů v Andorhalu jsem také překročil level 59 a tak jsem přemýšlel, které zemi věnuji svůj poslední level.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/Andorhal1M.jpg

27 Naposledy upravil: Radegast (2018-02-15 17:04:50)

Re: Krkounův deník

Kapitola 27 - Konec a šmitec

   Začímám v Eastern Plaguelands v Lights Hope Chapel. Je tu pár questů, ale mě v tuto chvíli zajímá něco jiného. Vyrazil jsem na severozápad a na odbočce pokračoval na sever. Šipka nesla označení Quel'Thalas a tak jsem byl zvědavý, jak vypadal průchod do země z následujícího datadisku. Nic zvláštního. Údolí bylo zataraseno spadlými stromy, takže se nedalo jít dál. Vrátil jsem se na hlavní cestu a pokračoval na západ, směrem k hořícímu městu Stratholme. S prvními obřími houbami jsem konečně spatřil, co jsem chtěl vidět. Naxxramas. Je tu a navíc se pomalu otáčí a pohybuje nad krajinou. Není tu ale příliš bezpečno. Kromě běžných zvířat musím dávat pozor na skupinky cca 10 bojovníků, kteří se také různě pohybují krajinou a když mě zmerčí, tak mám na zmáčknutí Feign Death asi 1 vteřinu. Rozhodl jsem se, že tuhle zemi zatím opustím a budu pokračovat s questy v Burning Steps.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/eastern5M.jpg
   Nasedl jsem na lítáka a přeletěl do Kargathu, kde jsem si vzal dva questy a vydal se přes Searing Gorge, skrz Blackrock Mountain, do Burning Steps. Nejprve jsem chtěl najít kemp Flame Crest. Ale kudy jít, když tam žádná odbočka nevedla? Nakonec jsem to nějak proběhl, chvíli mě sice pronásledovali, ale dorazil jsem, označil si posledního lítáka a vzal si pár questů. Poté vyrazil na Dredmaul Rock, kde jsem měl najít stopy po Sha'ni Proudtusk, kterou postrádal její manžel. Na vrcholu hory jsem však našel jen její ostatky. Její duch mi prozradil, jak zemřela. Ogři jí zajali, mučili a nakonec zabili. Jejich šéf Krom'Grul jí zaživa vytrhl nosní kroužek (svatební dar od jejího manžela) a nasadil si ho na prst. No uznejte sami, toho zmetka jsem musel najít a promluvit si s ním. Objevoval se střídavě, v jedné ze tří jeskyní.  Docela dlouho jsem na něj čekal. Využil jsem hunterský Track Humanoid, takže to bylo jednodušší. Když jsem se k němu probojoval, objevil se tu najednou jeden orc hunter, který přišel vlastně k hotovému. Nabídl jsem mu partu, aby mi ho nakonec ještě nesebral, a tak jsme to společně dokončili.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/burning5M.jpg
   Následující quest, a vlastně všechny ostatní série questů v Burning Steps, nakonec pokračovaly do úžasného a podle mého názoru doposud nepřekonaného, dungeonu, Blackrock Depths. Toto obrovské spletité bludiště, obsahující například opravdovou hospodu, arénu s diváky, školu, kapli a mnoho dalšího, fascinovalo většinu hráčů, ať hráli už ve Vanille nebo později. Na každé místo, kromě závěrečných královských komnat, se lze dostat několika různými cestami, průchody, portály, odemykáním zamčených dveří a nebo splněním questů. Těsně před koncem dungeonu čeká na hráče další unikátní překvapení - vstup do raidu Molten Core. A závěrečný boj s Dagranem Thaurissanem je také velmi zvláštní, protože jeho těhotná družka Moira ho vyrtvale léčí. Ovšem nesmí být při boji zabita, aby se splnil příslušný quest. Je to totiž dcera krále Ironforge Magni Bronzebearda. Dagran jí prý "okouzlil" a tak se stala jeho ženou.  A její syn Fernan je v podstatě jediným dědicem Ironforge i Thaurissanu současně, takže o něm v budoucnu ještě určitě uslyšíme.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/burning6M.jpg
   Ale vraťme se zpět do Burning Steps. Další dvě questové linie se soustředí jednak na hledání příčiny výskytu nebezpečných železných golemů, kterými chce Ragnaros ovládnout svět a druhak na získání informací o jedné z trpasličích legend. Třetí questová linie, pro Tinkee Steamboil byla ovšem nejzajímavější, ale i nejtěžší. Tinkee sestrojila Draco-Incarcinatrix 900, který umožňuje získat z draků speciální esenci. Bohužel funguje pouze na malé dráčky, na velmi malou vzdálenost a trvání kouzla je krátké. Ovšem když se podaří, že dráček s tímto kouzlem umře, objeví se v jeho mrtvole essence, která je pro Tinkee nesmírně důležitá. Malé dráčky zde hlídá velký elitní drak, takže jsem musel dávat pozor, abych mu nepadl do spárů. Po získání dostatečného počtu essencí, chtěla Tinkee svůj přístroj zdokonalit ale potřebovala k tomu několik speciálních věcí. Tak mě poslala za svým přítelem, inženýrem Felnokem, do Evelooku. Felnok měl vše potřebné, kromě osmi neporušených rohů z witerpringských chimér. Zde jsem se zasekl na dost dlouhou dobu, protože ty rohy vůbec nepadaly. Musel jsem jich zabít skutečně mnoho a v podstatě jsem na nich udělal půl levelu. Slavnostně jsem Felnokovi doručil osm rohů, on vyrobil balíček pro Tinkee a já se vydal zpět do Burning Steps. Chyběl mi už jen kousíček do konce levelu a skutečně jsem splněním tohoto questu u Tinkee Steamboil získal level 60.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/chimera1M.jpg
   Ano, je to tak. Zde, zcela symbolicky, ve stínu hory Blackrock Mountain, končí Krkounova cesta za získáním maximálního levelu 60. Prošli jsme společně s petem Rypákem většinu zemí Azerothu. Zažili mnoho dobrodružství, mnohokrát to bylo, jak se říká, "o fous", mnohokrát to bylo na "já se na to vykašlu", ale nakonec jsme přeci jen dosáhli cíle. Dohrál jsem původní, nejtěžší, verzi World of Warcraft na pvp serveru, což by se dalo interpretovat jako "dohrál jsem Wowko na nejvyšší úroveň". Sice mi to trvalo mnohem déle, než jsem původně předpokládal, ale snažil jsem si přitom hru maximálně užívat, číst si questy, a pochopit, proč vlastně dělám to, co dělám. Chtěl jsem se už od začátku o toto své snažení podělit, a proto vznikl Krkounův deník. Nakonec mě právě tohle popisování svých příhod a přijímání podpory, komentářů a "lajků" fakticky dohnalo k tomu, že jsem to dokončil. Chtěl bych vám všem za to moc poděkovat. Bez vás bych to asi dávno vzdal.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/sedesatka3M.jpg

28 Naposledy upravil: Radegast (2018-03-01 16:21:13)

Re: Krkounův deník

Epilog

   Krkoun dosáhl level 60 a tím byl splněn jeho hlavní cíl. Nezbývá než si trochu zabilancovat. Celkový herní čas, při dosažení levelu 60, ukázal neuvěřitelných 9 dnů, 22 hodin a 41 minut. Když to porovnám se svými staršími záznamy, kdy jsem expil na oficiální verzi do levelu 110, dosahoval jsem zhruba polovičního času. Měl jsem vždy úplný heirloomový set, ale nechodil dungeony. Přes dungeony by to samozřejmě bylo ještě mnohem rychlejší. Ale já se vždy snažím si hru maximálně užívat. S Krkounem jsem hodně času strávil Leatherworkingem, hledáním na aukci a také vracením se na určitá místa, abych například udělal hezký obrázek do deníku. Nicméně je zcela jasné, že potřebný čas do získání maximálního levelu se za těch 13 let podstatně zkrátil, ačkoliv přibylo mnoho nových datadisků a maximální level se a dost zvýšil.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/mystral2M.jpg
   Nejhezčí momenty? Těžko vypíchnout několik momentů, když celá cesta byla hezká. I když je pravda, že občas přišly i slabší chvilky.  Velmi zajímavé bylo postupné zjišťování všeho dávno zapomenutého, okolo petů. Z hlediska grafiky pak každý přechod do nové země. Z hlediska taktiky pak vlastní PvP systém, na který jsem nebyl zvyklý, protože jsem předtím vždy hrál na PvE serveru. Krásný moment byl první příchod do přelidněné Crossroads nebo do Orgrimmaru, první jízda na mountovi a samozřejmě první PvP vítězství.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/blackrockM.jpg
   Co mě nebavilo? Nebavilo mě neustálé dobíhání ze hřbitova, když mě někdo i opakovaně napadl například při čtení questu. PvP je fér někde v terénu, pokud se potkají protivníci, tak samozřejmě vítězí ten silnější nebo mazanější. Ale ve společném kempu nebo městečku je to fakt otravné. Nicméně patří to k této hře, tak to musím brát, jak to je. Hunteři byli ve vanille opravdu slabí v PvP, zejména tím, že mohli útočit jen z určité vzdálenosti. Pokud se někdo dostal nablízko, neměli vůbec žádnou šanci to přežít.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/tanaris3M.jpg
   Chtěl bych poděkovat tvůrcům této hry, firmě Blizzard Entertainment. Dokázali skoro nemožné. Změnili způsob zábavy milionům lidí. Vymysleli a nastavili základní pravidla MMORPG her, která ostatní jen přebírají nebo napodobují. Samozřejmě do hry přidali s každým datadiskem spoustu nových věcí, ale základní systém hry, v podstatě zůstal nezměněn. A vlastně se příliš nezměnil ani herní interface. Dalo by se říct, že tato hra byla už v době svého vydání tak dokonale připravena, že jí nebylo třeba měnit ani po 13-ti letech a šesti datadiscích. Pokud se z dnešní oficiální verze vrátíte do té "vanilkové", vydané v roce 2004, rozhodně na vás nezapůsobí jako nějaká archaická vykopávka, ale jako plnohodnotná hra, srovnatelná s dnešním standardem.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/ungoro12M.jpg
   Jaká bude Krkounova budoucnost? Těžko říct. Začínal jsem s Deníkem jako takovým pokusem, zda to vůbec bude někoho bavit. Dal jsem první kapitoly přečíst několika známým a pak to zkusil nabídnout i na sociálních sítích. Zájem vysoce předčil mé očekávání a stal se pro mě takovým závazkem, že to prostě musím dodělat. Chtěl bych vám všem ještě jednou poděkovat. Je možné, že se k podobnému deníku po čase vrátím, asi v jiné podobě a na jiném serveru. Ale určitě zase s vámi. Pokud chcete, napište mi do komentářů, co bych měl s Krkounem dělat dál, jak byste si to představovali. Teď už se zbývá jen rozloučit. Takže se mějte fajn a zase někdy nashledanou.
https://img.czechmade.net/files/Radegast/Krkoun4/nekdoM.jpg
P.S. Ještě malý test: na posledním obrázku jsem vyfotil Krkouna s jednou velmi známou postavou. Poznáte kdo to je?